Yojimbo

Kurosawa sice natočil i lepší a výpravnější filmy s většími myšlenkami, ale tato příběhově unikátní válka tří stran v ulicích trouchnivějícího městečka je přesto významnou filmovou legendou. Nejenže se poprvé objevuje skvělá dějová linie, kterou později rozpracovali ve svých slavných filmech i Sergio Leone a Walter Hill, ale především jsme svědky divácky nesmírně přitažlivé chladnokrevnosti - ať už ze strany Mifuneho rafinovaného samuraje, který se od počátku netají úmyslem zbavit se veškeré verbeže jednou provždy, nebo také z pozice scénáře a vypravěče Kurosawi, kteří nešetří úmrtími a svého titulního hrdinu nechávají bez mrknutí oka zmlátit skoro k nepoznání..... To vše v ohromném tempu a podpořeno logickými zvraty, které zdařile stupňují vypjatou atmosféru až do očekávaného a na můj vkus moc zběsile odbytého finále. Nechat si Kurosawa na všechno ještě trochu více času, jak to ostatně činil ve svých dvou nejlepších filmech, vyzněla by celá podívaná jistě o něco komplexněji a emocionálně výrazněji - přesto více než solidních 80%. (19.08.2015)

Ryuzo Kikushima a Akira Kurosawa napsali opravdu výborný scénář. Scénář tak skvělý, který vystačil ještě na dvě za originálem nezaostávající předělávky. A v tom je právě to kouzlo, ať už toho hlavního drsňáka hraje Toshiro Mifune, Clint Eastwood nebo Bruce Willis (všichni skvěle) hlavní krása je v tom příběhu. Ale to jsem trošku odskočil. Kurosawa je výborný režisér a v "Yojimbu" jsou některé scény opravdu skvělé. Vše podtrhují dobré herecké výkony zvlášť Toshiro Mifune je hustej. Ale bez hudby Masara Sata by byl film skoro poloviční. Mě osobně se toto, pro mě třetí, setkání s Kurosawou zamlouvalo víc, než také výborný film "Sedm samurajů." (08.01.2006)

Nadšení Sergia Leoneho, když viděl tento Kurosawův snímek naprosto chápu a kdyby  pak nenatočil svůj remake, asi bych ho sdílel.  Co do scénáře i výběru charismatického hlavního bezejmenného hrdiny v podání Tošira Mifune nebo Clinta Eastwooda měli oba velikáni šťastnou ruku a v obou filmech patří k tomu nejobdivuhodnějšímu.  Výhodou  pro fajnšmerky v případě tady Kurosawy je určitě i černobílá kamera, která jen podtrhuje sychravost a syrovost celého příběhu o "sluhovi dvou pánů".  Ale osobně je mi prostě zasazení na  zpocený a vedrem spálený Divoký Západ bližší než tahle samurajská vybíjená, kde se navíc souboje odehrají tak rychle, že si jich pomalu ani nevšimnete. Co do reality pochopitelně paráda, ale já to mám prostě v takovémto typu filmu raději víc dramaticky a tzv. fantasy, kde by čepele břinkaly, svištěly a sekaly. A Leoneho verze má mimo Eastwooda i Ramóna v podání Volontého a to je panečku záporák, ti  japonští  ukřičení mamlasové se s ním opravdu nemohou rovnat. Spokojenost, ale remake u mě vede a vést bude. (04.01.2024)

90% - Ronin Sanjuro mě od začátku do konce hypnotizoval svou statickou energií. A nebo to byl celý film? Výborný scénář - přes všechnu svou složitost mistrně a srozumitelně podaný příběh. Naivně jsem sice očekával více akčních scén s mečem, ale i tak jsem film dokoukal jako velmi spokojený a vděčný divák. Za pozornost rozhodně stojí i zdařilý Leoneho remake. (17.04.2006)

Můj třetí Kurosawa. Ani tento snímek mě však nedokázal přesvědčit. Na vrchol zatím stále stavím Rašomona. Tělesná stráž má výbornou formální kvalitu, ostatně jako spousta východoasijských snímků. Má svou poetiku, ta je ovšem západnímu divákovi včetně mě většinou na hony vzdálená. Příběh je díky mnoha intrikám trochu zmatečný a celkově je Tělesná stráž často spíše nudná než plná napětí, jak by to asi u samurajských filmů mělo být. (07.04.2012)