Černá kočka, bílý kocour

Hlučná, hřmotná a až nakažlivě temperamentní komedie, kde prasata žerou trabanty, mafiáni šňupaj koks z krucifixu, cikáni žonglujou s granátama a mrtví se probouzejí k životu. Uff........! Díky naprosto živelné muzice, která by na parket přivedla Tlusťocha i s Džejkem a prostupuje celým filmem, funguje i jako účinná hudební kulisa pro nějakou oslavnou párty. Maximální zvedač mizerné nálady, hned jdu shánět soundtrack. (07.04.2008)

Od začátku ulítlé, osobité, prostě "své". Kusturicův rukopis se naprosto nezapře (pro znalce jeho dalších snímků). Tolik originálních drobností, ztřeštěností a bláznivých charakterů na jednom místě jen tak nepotkáte. Film se také mohl jmenovat "Prase požírající trabant" nebo "Permanentně zfetovaný mafián snažící se provdat svojí liliputánskou sestru". Téměř každá postava tu má chrup v dezolátním stavu, vzezření primitivního, sto let nemytého strejce (tetky) z té nejzapadlejší vísky, ze všeho na vás dýchá retro 60. a 70. let, když vtom do vás začnou bušit techno decibely "já sem pitbull... teriér" :-) či "Where do you go" od No Mercy. Vše se odehrává v blízkosti Dunaje a řeka zde hraje důležitou roli, starší se snaží provdat své vnuky , rozpustilý mafián svojí sestru... Jenže je to moc dlouhé, těch pomatených blbostí je později už moc a film se trochu vleče. Není to normální film, ale naprosto doporučuju - zvlášť těm, kteří považují filmy a "hrdiny" typu Borat za neodolatelné... (28.10.2008)

Hneď začiatkom sa ospravedlňujem , že budem vulgárny , ale okolnosti k tomu to vyžadujú.Včera , ked som prišiel domov mal som absolutne pojebanú náladu a tak som si dal túto filmovú infúziu a po dvoch hodinách ma táto infuzia dala celkom dokopy. Pred štyrmi rokmi som sa zoznámil nie , ako filmár s Emirom Kusturicom a vidiac jeho omšelý a tupý výraz v tvári som sa rozosmial a jemu nechápavému som vysvetlil , že si neviem predstaviť , ako on mohol urobiť tento film. Rozosmial sa aj on a povedal , že jedného dňa mal absolutne pojebanú náladu a tak sa rozhodol urobiť poriadnu filmovu chujovinu. Ospravedlňujem sa ešte raz za autentičnosť mám Vás všetkých rád aj ked nie každého rovnako. (17.10.2008)

Těžké hodnotit, protože k plnému docenění tohoto atipického dílka je asi třeba alespoň částečně porozumět životním postojům a zvláštnímu myšlení hrdého cikánského národa. A jak jsem tak film sledoval a zoufale se snažil orientovat ve zběsilém střihu a svérázných dialozích, čím dál více mi docházelo, že já pro jejich náturu asi nikdy mít pochopení nebudu. Zajímavý námět, fajn herci a skutečně výborný hudební doprovod, ale jestli chtěl Emir Kusturica touto groteskou něco určitého naznačit, k mým uším a očím to bohužel nedospělo. 60% (05.10.2012)

V jednom ze svých nejslavnějších filmů Emir Kusturica dobře dokazuje svoji pověst balkánského Felliniho, a to prakticky se vším, co k takovému označení patří. V „cikánské“ komedii Černá kočka, bílý kocour dominují volně provázané komediální scénky, skeče a taneční a hudební vystoupení, jež vytváří dojem chaotického mumraje. Postavy jsou plné života, expresivních gest. Jedná se o velmi specifickou poetiku kořeněnou místy až slapstickovým humorem. Problematické je, že Kusturicovi cikáni jsou spíše vlastní karikaturou, která stvrzuje snad všechny s nimi spojované stereotypy. Vše je ale v zásadě nekonfliktní (a to, co je potenciálně konfliktní, má být vtipné), což v kombinaci s evidentně prozápadní orientací filmu (postavy se zhlíží v hollywoodských filmech a citují z nich, nebo poslouchají anglicky zpívané písničky) vypadá jako čirý exportní kalkul. (19.06.2013)