Nezlobte dědečka

Lamačův slabší film zachraňuje a povyšuje na vyšší úroveň výhradně vypravěčská, komediální a chvílemi i akrobatická exhibice Vlasty Buriana v dvojroli Emana Vovíska a falešného strýce Jonathana z Ameriky. Burianova pseudoangličtina je dokonalá a jeho vypravěčské "prášení" nezná mezí (např. dokáže pohřbít veškeré americké příbuzenstvo, aby nemusel přiznat, že je podvodník). Film tak na vánoční goods evening vodpoledning... Ukázky: http://www.youtube.com/watch?v=hBJH58Jvhc8 nebo http://www.youtube.com/watch?v=OZ4LOtwfoKU (01.01.2010)

Podarená veselohra, v ktorej skvelý výkon Vlasty Buriana zráža podpriemerný príbeh pozliepaný z nesúrodých epizód. Tie sa síce točia okolo strýčka Jonatána, ale akosi nedržia pohromade. Burian je tu naozaj za hviezdu a ostatní herci mu len sekundujú aj to veľmi nešikovne. Niekoľko krát zmení prevlek, takže sa zo strýčka Emana stane Jonatánom a nakoniec "dědečkom", ktorého prejav s fistulou je naozaj zlatým klincom. 65% (19.10.2023)

Falešný strýček z Ameriky zaměňuje svatbu a mariáš, vykládá o New Yorku a já se úžasně bavím :) Bezkonkurenční Burian, krásná Mandlová a Theodor Pištěk coby vojevůdce kartáginských vojsk. - "Nó, ale teď máme v Americe strašnej problém s gangsterama, to je samej únos." - "Ale to já bych se bála." -"Né, takový voni vracej." (08.08.2010)

V tlamě velryby, tehdy nadmíru populární hra, která po léta stávala na repertoáru Burianova divadla, nemohla a neměla čím zklamat ani dychtivé filmové obecenstvo. A přestože z původního textu nakonec mnoho nezbylo, povedl se tvůrcům dokonalý husarský kousek. Vlasta Burian vycítil příležitost být sám sebou, nechal scénář scénářem a propašoval do filmu celou škálu improvizovaných skečů, kterými byl vyzbrojen až po zuby. Nešťastný jelimánek, všemi opovrhovaný outsider, a posléze i domnělý americký strýček s prapodivnou angličtinou jsou projevem nejen svrchovaného klaunství zbožňovaného krále komiků, mají v sobě ale také cosi neukázněného a lajdáckého, jak potvrzují tváře zaskočených spoluúčinkujících. Ti šťastnější, jako byl například Theodor Pištěk, přistoupili na Burianovu tichou dohodu a v rytmu nepolevující crazy komedie se stávají (ne)dobrovolnými oběťmi sofistikovaných poťouchlostí a drobných naschválů. Připisovala-li dobová kritika na vrub Lamačova filmu absolutní pohrdání všeho a vším, nebyla zcela objektivní. Burian, jakkoli problematická byla jeho nespoutaná povaha, se totiž trefil do černého a do poněkud stojatých československých vod přinesl dravý i hravý styl humoru, který se mezitím úspěšně etabloval ve Spojených státech i v některých dalších evropských zemích. P. S. Nezapomeňte, až pojedete do Ameriky, že je ohromně praktické umět anglicky. To víš, že umřela? Von jí totiž bratranec Anton zařídil prádelnu. A vona se upiglovala. Vona chudák pracovala, chtěla hodně dělat, pracovala i v noci, piglovala takhle přes čas a strčila si ruce do válce, přišla na druhou stranu, vyšla ven jako límec a teď jí tam nosí jeden na krku. (05.10.2008)

Vlasta Burian ve své životní pohybové, mimické a tady především vyprávěčské formě, kdy si film může dovolit na několik minut úplně zastavit a kamera i ostatní herci nechají krále komiků kecat, plácat, žvanit, blábolit a vymýšlet si další a další absolutní absurdnosti nejhrubšího zrna. "No, 1400 poschodí, to je asi opravdu moc, spíš 1200. - Ty mrakodrapy mají na obě strany stejný počet pater. Víte, já mám domovníka Japonce, on to má domů blíž! - Ona krmila v zoo krokodýli, už nekrmí!" Anebo ta Burianova angličtina! "I, I, I, do do do don´t understand. Wedding? Yes, vatting. I have vatting. Here. And here too!" (28.12.2004)