U pokladny stál...

Jedna z Top 5 komedií Vlasty Buriana (se Zlatým dnem, Katakombami, Baronem Prášilem a Ducháčkem). Burian jede jako namydlený blesk. Ať už řeší patálie s léčivým bahnem, zmatky se záměnou osob nebo provádí legendární operaci prstu, tak gag střídá hlášku, hláška střídá skvělý dialog, dialog přechází v gag, to vše skvěle vypointované. A bez jediného zakolísání, za což film vděčí nejen Burianovi, ale také jeho zdatným nahrávačům, ať už je to Jaroslav Marvan nebo Čeněk Šlégl. Jeden z filmů, které nestárnou a to nejen tím, že mnohé ze situací a vtípků jsou až překvapivě aktuální i dnes. (01.07.2014)

Moje další burianovka. Tyto filmy se čím dál více řadí k těm, na které se ráda podívám znovu. Doslova se tluču do hlavy, že jsem komedie a vůbec filmy z první republiky nesledovala dříve, protože tam mezi nimi nacházím opravdu hodně povedených kousků. A film, kdyby byl sebevětší blbostí, Burian dokáže svým komickým mistrovstvím pozvednout. Naštěstí U pokladny stál není blbostí, ale dobrou komedií, a když se k tomu přidají herci jako Burian, Marvan, Mandlová a další, vyleze z toho moc příjemný film. (04.05.2013)

Vlasta Burian v excelentní formě, u něho to snad ani jinak nejde. Hraje Kryštova Rozrucha, příhodné jméno pro takovou osobu, který jde do nemocniční pokladny reklamovat zuby, protože je dostal na svůj ischias místo léčivého bahna. Následně je zaměněn, vlastní vinou, za primáře Marka a odjede s revizním lékařem (Marvan) do lázní. Pravý primář Marek se pro změnu vydává za Rozrucha, aby se ujistil,že ho jeho milovaná Heduška má opravdu ráda. Trošku se nám situace v lázních zkomplikuje. Všechno se na konec v nemocnici vyřeší. Záměny se vysvětlí. (02.10.2009)

Další neskutečná Burianova pětihvězdičková exhibice. Ten člověk je prostě neskutečněj gejzír humoru grimas a výrazů. Hodně mu pomáhá Jaroslav Marvan, jediný herec, který s Burianem bez problému vycházel. Na jejich společném hraní je to vidět. a velkou poachvalu si rovněž zaslouží Čeněk Šlégl v své dost možná životní roli. Operace jeho prstu je přímo nezapomenutelná scéna. Jinak mě docela zaujalo, že taková hvězda jako Mandlová (a v roce 39 už byla docela známá) , hrála tak malou roli. (13.01.2008)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě coby bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)