Vzpomínky na hvězdný prach

Woody Allen znovu úplně jinak, tentokráte hodně experimantálně. Jeho film je očividně pocta Fellinimu a Bergmanovi s tím, že Allen zůstává svůj a ostudu si nedělá. Naopak dokáže skvěle rozebírat duševní krajinu úspěšného člověka, který neví kam dál a muže kterého přitahují zhoubné vztahy s nestabilními ženami. Hlavně ale Allen účtuje s kritiky a fanoušky, jež zde pojal vesměs jako stádo vlezlých nestvůr pronásledující jej na každém kroku. Pasáže kdy Sandy proplouvá davem rozmnanitě útočících obdivovatelů, snažíce se být za všech okolností vtipný a hlavně takový jakého ho oni ho chtějí vidět, patří k tomu nejlepšímu co kdy Allen natočil. Někteří jsou nepokrytě vlezlí, jiní se snaží působit nenuceně, ale všichni jsou stejně nechutní. I přesto že Allen popírá že by byl film autobiografický, někde tyhle motivy nabrat musel. Osobně mám raději právě vážnější Allenovo tvorbu, než jeho crazy komedie a tak mi Vzpomínky na hvězdný prach sedly, ale neřadím je mezi jeho nejlepší díla. (14.11.2011)

Před zhlédnutím jsem měl strach ze dvou věcí, z nedostatku humoru a toho, že se brzo ztratím v ději a začnu se nudit. První obava rychle zmizela; zlomyslné střílení si z fanouškovství a dělání si z režiséra idola, pohodová atmosféra (podpořená výbornou hudbou), no a hlavně Woodyho specialita, tedy vtipné dialogy/hlášky. A co se týče toho druhého, první hodinu se mi myslím dařilo slušně orientovat v ději, ale pak přišlo „setkání na louce“ a taky jsem začal tápat. Na druhou stranu, ne že by mně to vadilo, bylo to totiž stále docela zábavné bloudění. Vzpomínky na hvězdný prach jsou filmem zvláštním, ztřeštěným, potměšilým, ale rozhodně dostatečně vtipným, ode mě jsou to solidní 4*. „Na Velikonoce přece neuvedeme film od ateisty.“ – „Pro vás jsem ateista, pro Boha loajální oponent.“ (17.08.2013)

Allen jako by se tu pokusil dotknout podobně nadčasových momentů jako Fellini v Amarcordu, nebo Visconti ve Smrti v Benátkách. Z Felliniho si bere sentimentální záběry z dětství (a ta Sharon Stoneová na začátku jako by vypadla ze Sladkého života), z Viscontiho „tlející“ pobřežní hotely. Ve filmu je pak zachycena i diskuze nad De Sicovými zloději kol Allen si tu řeší krizi, kdy on sám chce točit vážné filmy, ale diváci očekávají, že je bude nadále rozesmávat. Nedokážu posoudit do jaké míry to byl záměr, a do jaké míry se skutečná krize projevila během psaní scénáře, ale film je slepený z tolika různých částeček, že hledat nějaký hlavní příběh, který film řeší, je téměř marné. Je tu tolik věcí, že by z toho Woody jistě natočil filmů několik, a myslím, že lepších. Samozřejmě je tu mnoho vtipných okamžiků, a rozhodně to není špatný film. Jen si mi v tom trochu ztrácí hlavní myšlenka. Jako film o tápání uznávaného autora je to ale rozhodně silná výpověď. (09.06.2006)

Tak jako se mnohdy nečekaně mění lidé a jejich povaha, může se zcela převrátit i názor na film. Vzpomínky pro mě dlouhou dobu znamenaly nejhorší film mého tvůrčího idolu a když jsem jim dal druhou šanci, nestačil jsem se divit, jak je najednou všechno jinak. Woody ukazuje drobnou část svého života a to souboj s producenty. Může říkat jak dlouho chce, že nepsal scénář jako autobiografickou výpověď, ale když jsem četl jeho vyprávění o tom, jak publikum, kritika ani studio nemohlo pochopit, proč tak nadaný komik točí filmy typu Interiéry, bylo mi jasné, že dal do filmu velký kus sebe. A když už byl v ráži, tak se pořádně rozjel, protože se nepamatuji, že by někdy takhle divoce přeskakoval od životní filozofie k ironickým poznámkám a ze zamyšlených pohledů do nitra vztahu až k nenápadné kritice společnosti. Končí ale přeci jenom v klidu, ať už na svém plátně jako hrdina filmu nebo v kině jako zamyšlený samotář. Protože všichni komici jsou nakonec sentimentální. A k tomuto hvězdnému prachu je třeba pořádně dospět. (23.04.2006)

Tak, tak, nezáleží na tom, kam ten vlak jede, ať si jede třeba na skládku, hlavně když člověk ve vagonu sedí s někým, s kým tam sedí rád. Moc dobrý film, jen se mi zdál buď příliš dlouhý, nebo příliš roztěkaný. Přesně nevím. Každopádně zábava se opět vede za ruku s inteligencí a citlivými emocemi, což je lety osvědčená kombinace. (30.09.2013)