Plážový povaleč

Asi jsem tu genialitu v pozérském životě, plného chlastu, fetu a děvek neobjevil. Moondog mi do oka nepadl, Snoop Doog taky ne, Zaca Efrona jsem nepoznal, Martin Lawrence je fakt už starej, Isla Fisher pořád kost. Jsem tam kozy a to je tak asi všechno, co se k tomu dá napsat. Za mě neskutečnej úlet pro McConaugheyho, nechápu?!? (03.02.2020)

Vyrachtaná smažka Korín si zjevně urputně honí nad vyrachtanou smažkou Burousem, prazdrojem intelektu všech vyčichaných pičusů a modlou všech rádoby dekadentních vyčichaných pičusů, kteří xmrti rádi do zchytření meditují nad jeho hlubokomyslnými opiovými mantrami, jako například „Kočka neposkytuje služby, kočka poskytuje sebe.“. Nářez, co!? Také cítíte tu neskonalou yntelechtuální profunditu, nekompromisně exponující až bazální esenci sofistikovanosti alkaloidů zelených makovic? Já tedy rozhodně ano, a vždy si v souvislosti s tímhle napajcovaným buzerantem, trousícím v rauši v Maroku na papír načmárané narkáčské bonbonmoty, které pak jeho feťacký klubík slepil sekunďákem a vydal jako generační umělecký manifest, vzpomenu na legendární, naprosto geniální, podstaty existence všehomíra, stvoření i vesmíru nekompromisně se dotýkající tezi Otakáro Schmidta při jedné z Besídek divadla sklep. Ta zní, ale čtěte raději pomalu a nejlépe s jedním okem zavřeným, aby vás ten příval náhlého yntelechtuálního prozření neskolil jako u té kočky: „Krajáč není ani maso, ani mléko, je to prostě krajáč!!!“. Ufffff. Mistrovké! Čumíte teď na to jak DaVinči na Poloka, co, volové?! No jo, no, není vám prostě shůry dáno to pobrat, anebo místo pětilebkového afgánského matroše máte v bongu jen nějaký sapovký ťamanský květináč. Ale nezoufejte, musí vám stačit, že to kokot mého formátu prohlásil za geniální, berte to jako myšlenku dne otce Fura, kvintesenci krystalické svobody a globální světonázor, uznale pokyvujte hlavou a šiřte to všemožně mezi ostatními blahoslavenci nebo čichači toluenu, kteří si sice taky nevidí na špičku čuráka, ale budou to bezmezně lajkovat, protože je to děsně kůl. Ale zpět k filmu. Vlastně teprve teď k filmu, doteď jsem se jen rozehříval a ladil plážovou formu. Takže, vymletá smažka a pseudoBurous Měsíční pes má všechno v piči díky permanentní hladině, a tak plave ve člunu nebo se poflakuje s dalším nukleárním fyzikem, vymletou smažkou Slídícím psem, a neustále trousí natolik erudovaná narkáčská životní moudra, že by se každé z nich mohlo okamžitě stát úderným píár sloganem libovolné koksovny. Jindy skvělý herec Matouš MekKvír toho rádoby Velkého Lebowského těžce nedává a až nepřirozeně trapně přehrává. Šádvel s Bludmanem pětkují, což už by samo o sobě mělo znamenat černou nálepku s lebkou a nápisem TOXICKÝ ODPAD pro všechny heterosexuální netlučhuby, kteří po přečtení Nahého oběda zatoužili vypít na ex flašku ředidla, aby podobnou narkoprudu nemuseli již nikdy znovu trávit. (30.09.2019)

Poměrně solidní herecká partička během natáčení vyhulila dvě sta kilo hulení, které zajistil Snoop Dogg a vyšňupali desítky kil kokainu, o které se postaral, toho času, Zac Efron. Výsledek je brutální filmařskej úlet, u kterého, až následně zjistíte, kdo ho natočil, tak se vlastně vůbec nebudete podivovat. (22.03.2020)

Za Matthewa, který si to evidentně vážně užil, dávám 4 hvězdy, ale do výborného filmu tam přeci jen něco chybělo. Možná víc humoru, možná víc empatie (když už do komedie vrznou smrt, měli by aspoň na chvíli sakra zvážnět). Celé to bylo pojato jako mega oslava svobody, což by se snad i povedlo, kdyby tam ovšem nezařadili tu otřesnou scénku s okradením vozíčkáře - tam tedy dostala svoboda pěkně na frak. (03.05.2019)

Svět floridských marihuanových pábitelů předestřený optikou Harmonyho Korina má v sobě něco uhrančivě opulentního i výsměšně absurdního. Podobně jako ve Spring Breakers, ale ostatně i všech předchozích svých filmech nám režisér předkládá vychýlené figury a jejich světy, které lavírují na hraně reality a fantazie oněch hrdinů. Proto také The Beach Bum obsahuje až nadreálné sekvence i občasný náraz s realitou, stejně jako zde blyštivá estetika videoklipů dostává ušmudlaný a sešlý nádech obnošených hadrů a vrásčitých neupravených tváří. Na první pohled, obzvláště po formálně dravých Spring Breakers, překvapí nečekaná stylová konvenčnost Korineho novinky, tuplovaná opětovným angažováním jindy okázale formalistického Benoîta Debieho. Jenže právě ona formální usedlost dává o to víc vyznít přirozené opulentnosti a přemrštěné vnějškové stylizaci postav. Ta je ostatně natolik pestrá a excesivní, až vlastně připomíná postapoklayptické autorské vize George Millera posledních dvou Šílených Maxů. Jen tentokrát se před našimi zraky nerozprostírá vize post-civilizace, ale naopak obraz vyšinuté reality floridského Dědictví aneb Kurvahošigutntág. (04.05.2019)