Pošli to dál

Nechápu kritiku znějící na závěr filmu. Kdyby to neskončilo takhle, řekla si, "hm, zase otřepaný hollywoodský konec" a dala nanejvýše za 4. Ano, tento snímek hrál na city, měl dojmout k slzám, ale nijak kýčovitě se u toho netvářil na čemž se bezpochyby podíleli výborní herci. Nemusí být všechno reálné, může to být klidně utopistická vize, jen když má v sobě myšlenku, která osloví a přivede k přemýšlení. (23.08.2009)

Neviem, kto písal scenár k tejto presladenosti, ale niečo podobné už kedysi vymyslel súdruh Arkadij Gajdar, keď dal vzniknúť literárnej postave - Timurovi a jeho parte. Tiež im tá utopia o konaní neskutočného dobra moc nefungovala. Trevorovi som ju tiež moc neveril, ale chápem, že mnohým ľuďom sa na to pekne dívalo. (20.04.2010)

Ano, ten film těží z velmi zajímavého námětu, hrají v něm výborní herci - herectví Kevina Spaceyho a Helen Huntové, to je lahůdka a Joel Osment jim to rozhodně nekazí. A ten film má taky strašně patetickej konec (tak patetickej, že to dokonce zarazilo očekávanou invazi slzných kanálků i u Jahola, kterej poslední dobou bulí u všeho, co je jen trochu důvěryhodný) a to dokonce ve dvou scénách - Spacey a Huntová těsně po natáčení ve třídě a pak poslední minuta... a zpracování námětu do scénáře je občas trochu šroubované. Ale čtvrtou hvězdičku mu musím přidat za ty dvě otřepaný pravdy, za který jsem vždycky rád: 1) SKOREM každý z nás stojí za to 2) zlo NENÍ dělitelné na malé a velké. (04.11.2007)

V originálnom znení je to veľmi pekný film. Preklad - dabing v češtine (respektíve v slovenčine) je však žiaľ zavádzajúci, a to z jediného dôvodu: v originálnom jazyku sú rodičia hlavného hrdinu predstavovaní ako druh a družka, kým v preklade z nepochopiteľných príčin ako manželia, čo pre tých, ktorí zastávajú nerozlučiteľnosť manželstva je veľký rozdiel - v prvom prípade má manželstvo medzi matkou a učiteľom zelenú, v druhom červenú. (01.04.2007)

Přemýšlím, jaký by mi k tomu filmu seděl konec, když s tím skutečným jsem nebyla spokojena. Celý ten děj se plácá mezi velmi silnými a pozitivními momenty a mezi neskutečně klišovitými okamžiky. Takže jakýkoliv takhle rázný závěr by mi připadal poněkud násilný, ať už pozitivní nebo zlý. Buď je celý svět krásný a nebo stojí úplně za hovno. Copak mezi tím už nic není? Nemám pocit, že k určitému zamyšlení nad smyslem Trevorova snažení bylo nutné až takto šokovat. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women. (03.04.2016)