Šťastné pondělí

Svižné a vtipné glosy politického dění. Ti, které Šídlo evidentně píchl šídlem do oka, se ozývají s nenávistnými komenty. A tak to má asi být. Politická satira je ale svébytný žánr. Mně třeba vůbec nevadí, když se Šídlo pustí do mnou preferované politické frakce - protože to beru oproti některým zde přítomným prapablbům nejapným, s nadhledem. A ten nadhled - se mi zdá - vidím i ve Šťastném pondělí. A velmi kladně hodnotím fakt, že Šídlo si klidně udělá prču i sám ze sebe, což je sympatické. A přesně to jeho kritici neumí. (29.01.2020)

Na fanouška Arsenalu dobrý. Možná by se slušelo část pozornosti přesměrovat z oblíbených politických fackovacích panáků zpět k jinak nepovšimnutým a jen zdánlivě marginálním wtf zprávám. Já vím, je to těžký, když ti mamrdi toho za každý týden tolik nachčijou... co takhle navýšit minutáž a rozšířit tématáž? (15.02.2018)

Pořad tvářící se jako profesionálně stvárněná satira, ve skutečnosti však velice často trapné pokusy o žert, rozčilující střih a témata, chodící málo do hloubky. Pořad zkrátka předpokládá, že divák bydlí v Praze či v Brně a taky to pro něj točí, kdo bydlí jinde má holt smůlu, jelikož si připadá, jako třetí kolo u vozu. Je to trochu podpásovka ale nějak se mi nedaří přenést přes to, že člověk věnující se profesionálně žurnalistice má takovou vadu řeči.. To je v pořadu, který je celý vlastně jeden dlouhý monolog, značně rušící element. 3/5 (20.01.2020)

Fascinující přímý přenos ve vyčerpání formátu, kde jde vidět, že i John Oliver vlastně jenom umně klouže po bulvárních plochách, jenomže tady vyhrává ego, a i když neupírám Jindřichu Šídlovi unikátní komentátorské schopnosti, nutnost mít za zády úderného dramaturga je zde do očí bijící. Pragocentrismus tak moc „over the top“, až si říkám, jestli to není naschvál. Po té obří čistce na Streamu, kdy zůstal Šídlo osamoceně s Jankem Rubešem, je absence schopnějšího tvůrčího zázemí až příliš markantní. Koukám už jen sporadicky a vždycky mě to vytáčí čím dál víc. (12.11.2018)

A já se na těch dvacet minut koukám rád. Politická satira tady prostě chybí a toto je dělané na základech klasických satirických formátů, viz John Oliver, a daří se. Nekecá se jen tak, zdrojuje se. A to se sakra počítá. Zároveň mám velmi v oblibě sebereflexi mistra Šídla co do logopedických self-narážek. Kdo si umí udělat prdel ze sebe, má můj respekt! (08.06.2020)