Mandy - Kult pomsty

Mandy sa hodnotí ťažko a človek nevie, ako k nej pristúpiť a ako ju uchopiť – a táto záhadnosť (ktorou si je ten film sám dobre vedomý) je spolu s o herecký výkon sa snažiacim Nicolasom Cageom asi jediný plus. Tu sa už nejedná ani tak o kinematografiu (hoci po štrukturálnej stránke sa Panos až prekvapivo presne drží trojaktovej štruktúry), ani o autorský experiment (experiment voči čomu? autorstvo čoho?), ani o postmodernu (v dobe po Tarantinovi, Korinem, Gasparovi Noem). Je to ako keby niekto natiahol youtubové videjko na dve hodiny. Je to prvoplánová oslava farieb, defilé neopodstatnených a prekvapivo dosť neinvenčných postprodukčných trikov. Tá kultovosť okolo toho je midkult. Dokonca ani ako guilty pleasure to nemôže fungovať, lebo je to aj málo guilty aj málo pleasure. / Mandy je geniálne dielo. Jeho genialita je ukrytá a veľmi hlboko pochovaná v pomalom tempe a jednoduchosti, skoro až primitívnosti námetu, spracovaného tiež akoby banálne, povrchne. Ale zalezie vám to pod kožu a už spod nej nevylezie. Je to opulentnosť, ktorá ústi do minimalizmu, je to gýč, z ktorého vyviera nové umenie. Tká celkom nenútene a akoby samozrejme úplne nové pradivko, mieša mysticizmus s profánnosťou, vytvára celkom modernú neo-mytológiu založenú na okrajových žánroch a prísne ukotvenú v pozemskosti či dokonca prízemnosti. Sto-krát zo všetkých strán vyobracané klišé ukazuje z novej strany, ktorú doteraz všetci prehliadali. Takže je to akýsi filmový jin-jang, kde jin je pulpový brak a jang autorská kinematografia. (09.05.2020)

„The darker the whore, the brighter the flame..“ Koukám, že Rambo přivezl taťkovi z Vietnamu tolik opia a LSD, že zůstalo až doteď. Cosmatos junior servíruje hypnotický trip, který se v půlce z audiovizuálně podmanivé expozice zlomí ve fantasmagorická revenge jatka, co sice občas vypadnou z rytmu, ale svou kouzelně bizarní tvář ani na moment neztratí. Někteří se v ní budou topit, někteří plavat.. Čirá radost z autorova oldschoolového smýšlení, casting dokonalý (i Cage jsem vzal po koupelnové scéně na milost) a mám za to, že Jóhannssonova hudba, bez které si Mandy jen těžko představit, je přesně to, co hrálo ve výtahu Harrymu Angelovi. Varování Ministerstva kultury: Fandové Ouijy a podobných záležitostí nechť se Mandy vyhnou obloukem. Mohl by je sežrat Čedarový goblin.. (27.09.2018)

Nicolas Cage si poslední dobou vybírá dost podivné role, tentokrát se ale trefil do černého. Nepamatuji si, že bych kdy viděl tak osobitý film, a to už mám ve filmovém světe ledacos za sebou. Každý záběr řve do světa „AUTORSKÁ VIZE“. Při sledování jsem si uvědomil, tak generické a zaměnitelné jsou téměř všechny hollywoodské filmy, které sází na jistotu a jsou natočeny až s robotickou přesností. Cosmatos si mezitím s divákem hraje, jemně masíruje jeho smysly (především pomocí úžasné hry světel a perfektní hudby), polehoučku pošťouchává jeho představivost a nechává ho domýšlet si děj. Nevede ho za ručičku, ale prochází s ním bok po boku uličkou vedoucí k vytouženému cíli. Po cestě vytváří jemné nuance, které se divákovi vpijí do mozku a zůstanou tam navždy. Mandy je třešničkou na dortu pro náročné diváky, „obyčejný“ konzument rozplývající se v kině nad ságou Twilight nebo komiksovkami od Marvelu bude naprosto zmaten. Mimochodem režisér Panos Cosmatos se zdá být hodně sympatickým chlapíkem a jeho tvorba je očividně velmi ovlivněna hodně thrillery/horory. P.S. Taky vám reklama s Cheddar Goblinem připomněla šílenost jménem Too Many Cooks? Ne nadarmo, protože ji režíroval stejný človíček. Pokud někdo film nepochopil nebo si myslí, že je to jen obyčejný slasher, doporučuji se podívat na tuto recenzi. (14.10.2021)

Panos Cosmatos vymítá žánrové démony svého dětství (jeho otcem je režisér Ramba II a Cobry) trashovou revenge story přetavenou do mystické psychotropní epopeje. Film zcela splňuje diktát Alejandra Jodorowského "žádám od filmu to, co většina Severoameričanů od psychedelických drog." Nicolas Cage je zde povýšený na roli vizuálního artefaktu v oživlém paintbrushovém výjevu z kapoty náklaďáku. Nicméně výkřiky, že Cage dosáhl maximálního levelu vyšinutosti ve svém herectví jsou dost přestřelené - v tomto ohledu stále drží přední pozici dvojka Ghost Ridera. (04.07.2018)

Esence toho, co filmový divák očekává od festivalové půlnoční projekce a běžně nedostává. Neskutečně našlapaná řezničina ušitá na míru hororovým fanouškům. Navíc natočená srdcem. A nejlepší Nicolas Cage za dlouhá léta. Poté, co si v první polovině říkáte, jak úsporný a komorní výkon Cage podává, vás v té druhé vyvede z omylu a předvede jednu z nejzběsilejších kreací své kariéry. Klobouk dolů před režisérem Cosmatosem, že to celé dokázal ukočírovat. Jeho další režijní počiny budu bedlivě sledovat. A v neposlední řadě klobouk dolů před hudbou nedávno zesnulého Jóhanna Jóhannssona - skvělé rozloučení. Mandy je naprostá pecka! [KVIFF 2018] (30.06.2018)