Zabijáci rozkvetlého měsíce

Další Scorseseho dokonale inscenované retro s anti-hrdiny, prohnilými korupcí a prolhaností až do morku kosti. A tragédií obětí, snímanou tradičně s emocionálním odstupem. Tedy s výjimkou hlavní postavy indiánky, které likvidace není na několika vteřinovou scénu prostřelení hlavy. Je tady potřeba mít tento Martyho rázný vypravěčský styl rád. Já s ním měl vždy trochu problém. Robert De Niro si královsky užívá dalšího manipulátorského kmotra, tentokrát s tváří hodného strejdy. DiCaprio zábavně variuje všechny své herecké trademarky v rozpolceném blbečkovi s negativně zakřivenou pusou. A ve velmi malé roli zazáří Brendan Fraser. Lily Gladstone je minimalistickým hereckým projevem s uhraničivým pohledem křehká, odevzdaná a důvěřující. Brutální stopáž podporuje absolutní dějovou komplexnost snímku epických rozměrů, ale taky navyšuje počet postav a událostí kolem nich, ve kterých jsem se již v závěrečném resumé trochu ztrácel. Rytmicky monotónní, ale díky neustálé pulzující hudbě živé a zlověstně gradující vyprávění o skličujícím bezpráví osvobozujícně osvěží nástup začínajících agentů FBI s jejich profesionální metodičností. Na takové taktiky zákona v té době kriminální skupiny pošuků nebyly zvyklé. Milé cameo překvapení ve slavnostně střiženém epilogu. Myšleno slavnostně na cestě za oscarovými nominacemi. [Cannes FF] (21.05.2023)

Zabudnite na popcorn, colu a iné toxíny. Nepotrebujete ich. Ak chcete týchto zabijakov sledovať v kine, potrebujete spacák. Odpadnete ako vrece zemiakov a už po polhodine budete cítiť, ako ste zabíjaní, aby ste si vtedy s údesom uvedomili - ono to má ešte tri hodiny! Materiál filmu by kľudne vošiel tak do polovice stopáže a aj tak by ste sa nevyhli pocitu, že pri filme už nielen počítate ovce, ale sa jednou z nich rovno stávate. Vraždy sú odsnímané bez nejakých emócií, ktoré by ste k obetiam cítili. Jediné, čo záujem je porovnanie výkonu De Nira a DiCapria, pričom starší a skúsenejší vychádza z toho lepšie, DiCaprio sa síce dokázal dobre spotiť a vykúzliť smutného kutikulárneho smajlíka, ale charakterovo mu tá rola vôbec nič extra nedáva, neviem na čo ju vôbec bral - ahá už viem: 30 miliónov dolárov, tak to je jasné, to sú už iné charaktery. Žánrovo film ani nevie, čím chce byť. Je to krimi, ktorá žiadny detektívny pocit napätia nedáva, všetko vám je jasné, konanie postáv, kto je ten "zlý" a od Indiánov si zoberiete len to, že si dávate ruku pre ústach, no nie pre bojový pokrik, ale pre zívanie. Má to byť niečo historické? Tak si porovnanie film s filmom z rovnakého obdobia: Legenda o vášni. Tá trvala cez dve hodiny, ani chvíľu nenudila a toho filmového materiálu i emócií dala omnoho viac, zatiaľ čo Scorsese dal akurát tak dekubitálne vredy. Má to byť niečo ako mafia story? Kliknite na profil De Nira. Nájdete tam kúsky násobne lepšie a legendárnejšie. Má to byť akože western? Tak pardon, ale keby natočili Clinta Eastwooda, ako sa so steblom trávy v hube kulantne pozerá polhodinu na kravské lajno, bol by ten westernový puch cítiť oveľa viac. Film tak prináša hlavne posolstvo, že bieli robili Indiánom stále len zle, čo neviem, či je príliš revolučné v dobe, kedy sa všetka vina za históriu hádže len na svetlejšie odtiene pleti. A tak film pre sypanie si popola na hlavu dostane veľa nominácii na ocenenia, ale obávam sa, že to všetko aj tak uchmatne Oppenheimer, pretože ak máš porovnať z pohľadu Američana pár chcíplych Indiánov a tisícky na molekulu rozpadnutých Japoncov, tak to vždy tak trochu ťahá k tej druhej, správnej strane histórie. (09.12.2023)

Nakonec mě to mile překvapilo. Měl jsem z toho trochu strach z důvodu dlouhé stopáže a pro mě ne úplně zajímavé volby tématu. Film sice má pomalé tempo, ale ani chvíli se u něj nenudíte. O to děsivější je to, že je na základě skutečné události. Jak je v něm zmíněno, lidská chamtivost nezná hranic, a to se tu projevilo. Kmen Osedžů sice na svém území začátkem minulého století objevil ropu, což jim přineslo značné bohatství. Zároveň tím ale na sebe seslali jakousi kletbu, protože se na ně pak všichni vrhli jako hladoví supi, Každý bílý chtěl kousek pro sebe a postupně je začali kvůli majetku vraždit. Možná by jim to i prošlo, kdyby to někteří nedělali moc okatě. Sledujeme tu příběh Ernesta, který se po návratu z války ožení s jednou z indiánek a díky tomu zbohatne. Dostane se tím ale do spárů svého nenasytného strýce, který se ze situace snaží vyždímat maximum. Začne dlouhá vlna zabíjení, která už nejde ututlat. A všechno by možná prošlo bez povšimnutí, kdyby se situací nezačala zabývat federální vláda. Její tým vyšetřovatelů tomu rychle přijde na kloub a chce strýčkovi v podání Roberta De Nira zatnout tipec. Bude ale někdo z jeho blízkých ochotný u soudu vypovídat? Hlavně bych chtěl pochválit výkon DiCapria. Sice tu hraje takového prosťáčka, ale hraje to opravdu věrohodně a procítěně. "Musíš to podepsat!" (12.12.2023)

Martin Scorsese na svůj věk nadělil neuvěřitelně dravý a mladou energii oplývající tři a půl hodiny dlouhý epos o fakt ošklivé a neznámé historické tragédii americké minulosti. Je to perfektní film na spravení chuti, po jeho posledním ne tak vypiplaném Irčanovi. Režijně a scénáristicky tu není co vytknout a byla fakt nádhera sledovat obdobně oldschoolově natočený film, plný promyšlených kulis, lokací, zkoordinovaných komparzistů obohacující každý jeden snímek promítající se na plátno. Je to fascinující, surová a zlá podívaná, plná fascinujících, těžko čitelných a zlých postav. Přičemž i ty nejčernobílejší postavy snímku mají potřebnou hloubku a nuance jak je u Martyho filmů zvykem. Herecky jde o naprostou lahodu, kde De Niro a Gladstone odvádí vynikající práci, bohužel Leo mě zde jeho nabručeným výrazem s obraceným rohlíkem místo rtu, pěkně sral. Jde o výkon bez potřebných nuancí, kde bylo třeba mít šikovnějšího herce, který zvládá i jiné než extrémní polohy emocí. Přesto však tu je pár momentů, kde se v mých očích i DiCapriův výkon vykupuje. Je to obrazová poetika, jaká se jen tak nevidí a ta vizuální výpravnost je na jiné úrovni. S většinou lidí se shodnu, že prostředek je možná zbytečně repetitivní a nějaká vynucená montáž nebo dravější pojetí události by prospělo tempu. Zároveň se ale přiznám, že mi to zde vůbec nevadilo a vlastně o to lepší požitek jsem z toho měl. Byl jsem rád, že nás Marty nechává se vykoupat v té beznadějné a bezvýchodné pasti pro Osedže. Po hektickém, klipovém a nestálém Oppenheimrovi jsem byl zde naopak rád, že film nechává jednotlivé momenty a scény opravdu dýchat. Díky tomu jsem je o to více prožíval a vlastně mě tahle nespoutaná vize Scorseseho o to více zasáhla. Najít si tři a půl hodiny na kino je dost, ale je to opravdu až tak moc? Zvlášť když si člověk uvědomí kolik hodin týdně ztratí na mobilu nad splachovacím obsahem streamů, sociálních sítí a všeho možného? Ne, to si opravdu nemyslím. Nemyslím si, že je moc si vyhradit tři a půl hodiny na ocenění úžasného díla, na kterém se roky tvrdě pracovalo a podílelo nezměrné množství enormně talentovaných lidí. Samotný finální moment mě potom absolutně dojal a jde o perfektní podtrhnutí celého snímku, jako v případě Babylonu, kdy člověk chápe, proč režisér vypráví tento příběh a proč je to tak důležitý. Jeden z nejlepších filmů roku a to bez debat. Lituji všechny, co si to nechají ujít v kinech. (02.11.2023)

Plain and simple, Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou filmem mimořádných kvalit, zvlášť v americkém kulturním kontextu. Není totiž běžné, že by byl v takto drahé studiové produkci prakticky každý krok debatován s etnikem, jehož se přímo dotýká – že by Hollywood vůbec vzal existenci takového etnika na vědomí. Úzká spolupráce s národem Osedžů na vzniku Zabijáků (od konzultací pojetí jednotlivých scén po zapojení řady současných osedžských umělců do tvůrčího procesu) je opravdu příkladnou záležitostí, jež by měla být normou pro všechny následující projekty, které se kultur původních Američanů dotýkají. Že se tady myslelo prakticky na všechno, dokazuje řada jemných detailů, včetně toho, že titul filmu v angličtině je až na druhém místě. A dojalo mě i to, že v závěrečných titulcích dostane slovo sama Země – která je pro všechna (severoamerická) domorodá etnika úběžníkem existence – skrze terénní nahrávky z prérie. Nejde přitom o malou věc. Kolem 80% Američanů, believe it or not, nemá žádné nebo jen velmi omezené povědomí o kulturách původních Američanů (čerpáno ze stránek organizace IllumiNative). A jistě, kdyby film režíroval Osedž (a třeba se takové verze příběhu někdy v budoucnu také dočkáme – vzniká stále více filmových projektů, filmů i seriálů, natáčených talentovanými domorodými filmaři), byla by postava Ernesta Burkharta (Leo DiCaprio) spíše druhořadá a středobod vyprávění by představovala Molly Kyle (výtečná Lily Gladstone s krví Černonožců a NiMíiPuu/Nez Perce po otci), ale Scorsese není Osedž a osobně mi tak tohle rozhodnutí dává smysl. Snad i díky tomu může film promlouvat nejen k Osedžům (a jiným příbuzným národům Želvího ostrova), ale ke komukoliv, jehož vlastní národní historie stojí na podobně puchřivých a násilných základech. Mimochodem, název filmu (navzdory tomu, že odkazuje ke stejnojmenné reportážní knize Davida Granna, která posloužila jako předloha) inspirovala jedna z básní současné osedžské básnířky Elise Paschen (Wi’-gi-e), které teď shodou okolností vychází nová sbírka Tallchief, pojmenovaná na počest její matky, významné americké primabaleríny Marie Tallchief. (30.10.2023)