Tajemství hradu v Karpatech

U Tajemství hradu v Karpatech jsem měl stejný problém jako u Polanského Plesu upírů. Atmosféra skvělá, nápady dobré, spousta promakaných detailů a drobností, milá pocta i něžná parodie. Ale jaksi to vůbec není vtipné. A navíc vám brzy začnou lézt na nervy nudná operní vystoupení a ten „roztomilý“ venkovský přízvuk. (17.04.2008)

K filmu "Tajemství hradu v Karpatech" jsem se dostal díky komiksu "Tajemný hrad v Karpatech" od Petra Kopla. Neměl jsem nikdy tu čest s předlohou Julese Vernea, ale musím říct, že obě české adaptace na mě udělaly dojem, i když každí trochu jinak. Petr Kopl si mě získal díky propojení různých příběhů ze světoznámých literárních děl do jednoho a tím, jak dokáže pracovat s humorem, film si mě zase získal proto, že je neskutečně zábavný a že ukázal, jak chytré komedie dokázali Češi v minulosti točit. Zábavné, úsměvné, absurdní a krásně šílené, ale přesto chytré, a to od začátku až do konce. A hlavně ten jazykový humor, ten je naprosto nepřekonatelný. Takhle si s češtinou dnes umí hrát jen Zdeněk Svěrák. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/07/tajemstvi-hradu-v-karpatech-1981-90.html (17.07.2013)

Láska z raného dětství, u které teprve teď začínám oceňovat ladné tvary gagů a křepké křivky nadsázky. Herecký úlet pánů Hrušínského a Kopeckého. Nádherné brdečkovské štěky, které svou stylizací jasně odkazují k limonádovému přízraku české kinematografie. Fantastické jsou parodie operního patosu, bodrých lidových archetypů (ach ti chrabří horalé!) i klišé filmových dobrodružství. Výtečné je i to, že Tajemství hradu v Karpatech má v sobě kousek verneovské atmosféry (jakoby filtrované dětinským nadšením, jaké známe třeba ze Zemanových filmů). Příklad filmu, který věkěm nestárne, ale získává. Takže vzhůru na čórtův hrád, gde sa ďáli strášní skutkové! (03.10.2006)

Po druhý krát sa tu stretol Michal Dočolomanský, čo by čiste kladný hrdina, s Milošom Kopeckým v úlohe nehanebného záporáka. Znova sa ku nim pridal výborný Rudolf Hrušinský, ktorý si tentokrát zahral šialeného vedca Orfanika. No a na režísérskej stoličke zasa sedel Oldřich Lipský. Viete kedy predtým už došlo k spolupráci týchto výrazných veličín československej kinematografie? No predsa v roku 1977 pri filme "Adéla ešte nevečerala". Aj keď táto voľná variácia na romány francúzskeho spisovateľa Julesa Verne nie je špatná, pri Adéle som sa bavil viacej. *** (14.04.2012)

Tajomstvo mi pripadá, ako keby bolo spočiatku zamýšlané ako pokračovanie Adely. Výtvarná štylizácia, herci a Lipský. Tak nakoniec je to úplne iný film, ale kvalitatívne zaostáva iba minimálne. Vlastne nemám príliš čo vyčítať, len že je tu na mňa tej bizarnosti už trochu moc a nie je to až tak treskute vtipné a hláškoidné, ako iné klasiky našej komédie. Asi to ani nebolo zámerom tvorcov. (14.08.2012)