BlacKkKlansman

70. roky, Spojené štáty, demonštrácia za ľudské práva. Ron Stallworth sa ako prvý afroameričan stáva súčasťou coloradskeho policajného zboru. Tento krok mal aspoň trošku utíšiť neustále sa zvyšujúce protesty a čoraz agresívnejší boj za práva černošskej komunity. Aby zas ale Ron príliš nevytŕčal, je šupnutý do archívu, kde ho to vôbec nebaví. Postupne sa však vďaka svojej vytrvalosti dostáva úplne inde, pomáha pri odhalení Ku-klux-klanu a zabránení ich plánovaného útoku. Josh David Washington ako spravodlivý a inteligentný policajt podáva veľmi slušný výkon. Sledovať černocha s obrovským afrom na hlave ako telefonuje s vodcom KkK a vydáva sa za fanatického vyznávača bielej rasy je miestami naozaj fascinujúce. Závažná téma a surové rasistické narážky sú miestami odľahčené slušným humorom, prelínanie bieleho a čierneho sveta je efektne kontrastné. Na druhej strane je stopáž trošku prestrelená a dej nie je poňatý až tak dynamicky, aby divákove myšlienky dokázal udržať tak dlhý čas pri deji. (27.02.2019)

Spike Lee zase jednou po delší době natočil něco, o čem se bude mluvit ještě hodně dlouho a co jistě zanechá v divácích hlubokou stopu. Takový impakt jako 25th Hour to na mě nakonec nemělo, ale i tak jde o zásadní snímek. Už z traileru jsem prostě věděl, že půjde o kvalitní záležitost, která bude stát zejména na dialozích, a to se mi také potvrdilo. Film si nebere servítky a sype do vás kulometnou palbou tuny urážek – zejména na konto černochů a židů – a zároveň si dokáže udržet vážnou tvář silného příběhu. I když by mě za to sám Lee asi zabil, tak některé dialogy mi připomněly scenáristický styl Quentina Tarantina, od kterého jsem právě na takovýto mix absurdního humoru, perfektně vypointovaných keců a dramatu zvyklý. Už dopředu jsem se bál, že film mi může zkazit pouze jedna jediná věc – a to přílišná snaha Spikea Leeho vyjadřovat se k aktuálnímu dění v dnešní trumpovské éře USA. A když už jsem si myslel, že byl v tomto ohledu dost mírný a trefný – menší špíčky a vtipné narážky uvnitř některých dialogů –, tak mi uštědřil direkt v podobě epilogu seskládaného z reálných záběrů z událostí v Charlotte, apod. Ano, chápu, že je pro Spikea důležité vytesat do kamene prohlášení o tom, proč film vznikl právě dnes a na co chtěl svým dílem poukázat, ale mě to tam prostě přišlo vtlačené na sílu a z mého pohledu to kazí integritu jinak skvěle vypointovaného snímku. To téma je samo o sobě silné a vševypovídající a je jedno, jaký má rok výroby. Scéna, kdy černošský pamětník hovoří o souvislostech lynčování pochybně odsouzeného černocha v roce 1916 – jehož byl svědkem – a přímého dopadu v té době vydaného nechvalně proslulého rasistického filmu Birth of a Nation, je dostatečně mrazivá a natolik působivá, že každému člověku musí dojít, co se Spike Lee snaží sdělit. Přílišná politická agitka tomu spíš škodí – takový už holt je Spike Lee... #ZdravýRozumMatters (01.07.2018)

Velkou část filmu BlacKkKlansman je zábavná vtipná jízda, u níž se tedy občas křiví úsměv nad množstvím všemožných rasistických nadávek. Skoro je to jen komedie nebýt toho, že je to tolik o rasismu a o tom, jak jsou hlavní hrdinové nuceni se rasisticky chovat. Taky by to ale nebyl Spike Lee, který si chce dělat věci po svém, aby nepřišel nejen s velmi dramatickým vyvrcholením, které obsahuje detailní a znepokojující popisy lynčování černochů, ale dokonce tehdejší události zřetelně nespojil se současnými událostmi v USA. Svébytný film, u kterého se hodně zasmějete hlavně na účet různých rasistických vidláků, ale také v něm režisér s chutí poučuje. Za mě ta kombinace dopadla dobře. (8/10) (03.03.2021)

Při každé scéně, kdy se dal dramatický děj s nádechem komedie velmi snadno překlopit do drsné kriminálky lomeno thrilleru po vzoru například Temného případu, ale nestalo se tak, jsem otráveně skřípal zuby a přál si, aby se v tom filmu už KONEČNĚ NĚCO STALO. Příběh o Ku Klux Klanu bez napětí pak na mě působí spíš jako pohádka, nikoli jako poutavé drama podle skutečných událostí. Srdceryvné poselství v závěru hodnocení taky rozhodně nepomáhá (ale aspoň jsem se z ČSFD plotu dozvěděl, že syn Denzela Washingtona už x let hraje v Ballers). (17.11.2018)

Když se dívám na tu rozmanitou škálu filmových žánrů a rámců, do nichž už Spike Lee téma mezilidské nesnášenlivosti dokázal vpašovat, mám takový pobavený dojem, že celý život pilně trénoval, aby jednou natočil tenhle film. Film tak parádně vybalancovaný mezi tím, co je ještě humorně nastavované zrcadlo, v němž se pro nějaké samoúčelné pobavení neztrácí míra informace o absurdních a děsivých principech rasismu v žité realitě, ale v němž se zároveň zrcadlená realita nikdy nestane tak děsivou a absurdní, aby divákovi nadlouho zamrzl na rtech ironický smích. Nepustí vás to sklouznout ani na jednu stranu, i přesto, že vyprávění prochází hodně divokou akcelerací a eskalací a ta jemnost, s níž Lee drží oba pádící koně na lehce přitažených otěžích, bere dech. *** A pokud jde o ten četně diskutovaný závěr - např. ve Válce s Bašírem po konci kresleného příběhu následují přilepené dokumentární záběry, které celý animák odsoudí jako eufemismus a shodí ho stejně, jako by ho režisér rovnou zmuchlal a vyhodil z okna - umělecké zobrazení je tu jen naivním a ohleduplným kašírováním nepředstavitelně surovější reality. Kdežto tady jsou naopak reálné záběry tou správně rafinovanou třešničkou na dortu celého díla a fungují jako jeho plynulé prodloužení a břitké dotvrzení. Jsem nadšená, že něco takového skutečně může tak pěkně zafungovat. *** A mimochodem, za zmínku stojí i dost odvážná, vtipná a funkční práce se střihem. *** (16.09.2018)