Zrozen bez porodu (E01)

"Tys myslel, že nás vochčiješ, ty poslední gamblerská nulo ?? Že bouchneš náš kšeft někomu jinýmu ??" Nějak si nedokážu vysvětlit, co se to kurva stalo s kdysi tak nadějným režisérem !! Filip Renč se sotva s bídou jednou za deset let vytasí s kvalitním filmem, mezi něž však tato diletantšina nejhrubšího zrna navíc patřičně ovlivněná bulvárním scénářem mistra osobního paradoxu Josefa Klímy, uvězněného ve svém vlastním (ne)spravedlivém světě, rozhodně nepatří, ačkoliv potenciál tahle konspirační televizka rozhodně měla obrovský, nebýt herecké kvality Simony Stašové, protože jinak celý ten mdlý ochotnický ansámbl vyjma snad zaškatulkovaného slizouna Jana Hrušínského nestojí ani za jízdenku na tu neexistující linku, byť i ta její nedůstojná akční scéna hraničila s naprostou stupiditou, nerozpakoval bych se obcházet brněnské ulice s peticí za svěrací kazajku pro Renče.. Pochvalná slova ?? Snad jedině pro Waltera Krafta a jeho nadprůměrně zdařilý soundtrack.. (29.09.2013)

Mám filmy Filipa Renče rád. Vymykají se totiž většině české produkce. Pan režisér si nikdy nědělal hlavu s originalitou, radši si ty nejlepší nápady vypůjčil od jiných klasiků a dobře je zkombinoval. S věrohodností se taky netrápí a celé je to vlastně takové trochu povrchní. Přesto nebo právě proto mne jeho filmy baví. Zrozen bez porodu z řady také nevybočuje. Přesto je zručně natočený, do poslední chvíle jsem nevěděl, co z toho vlastně vyleze, i když jsem každou minutu filmu měl pocit, že už jsem něco podobného x-krát viděl. Milé překvapení, nic jsem nečekal a bylo to fajn...75% (18.10.2011)

Tak jsem to zkouknul... Nápad velice slušnej, ale provedení haprovalo... Scénář až moc překombinovaný. Kamera místy chaotická. Některé role opravdu kvalitně zahrané, jiné nikoli. Stašová místy přehrávala, ale jelikož si jí jako herečky opravdu vážím, s chutí to přehrávání hodím na režiséra. Jediná věc, kterou bych opravdu pochválil byla hudba! Původně jsem chtěl dát tři sluncata, ale když tak píšu ten koment a vidím toto hodnocení (v tuhle chvíli 59%) dám čtyři, za mě 70% (29.09.2013)

Zmar a bída vládne českou kulturou, kde nejoblíbenějšími jsou herci škvárově podřadných neverending mýdlovek trapných vysílačů reklam, kde hlavním pořadem prvojarního večera je přehlídka blbun s vytrčenou sanicí a chybějící zadnicí, a kde hovadina na úrovni školní práce kdysi talentované naděje je hodnocena stejnými 63%, jako třeba Muž z prvního století. (21.03.2010)

Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní. (30.09.2013)