Mirai, dívka z budoucnosti

První Hosoda, který mě tak nějak nechytil na úplném začátku. Oproti jeho minulým filmům je celý příběh daleko komornější a většina hlavního děje se odehrává v jednom domě. Ten sice dokáže prostorově vystačit, ale musel by být doplněn nějakým extra dobrým příběhem. A to je tu trochu sporné. Přibližně první polovina byla taková... řekněme slabá. Bylo vidět, že Hosoda od svých typických rodinných témat nikam neodešel a za to jsem byl rád, protože vím, že zrovna to umí, ale zde jsem začal trochu pochybovat, jestli se jednou netrefil vedle. Hlavní dějová linka se táhla i na mě až nebezpečně pomalu a já stále čekal, jestli konečně dojde k tomu zlomu a i tenhle kousek na mě začne působit více příjemnějším dojmem. A ono se tak opravdu stalo. Někdy v polovině, kdy se začnou častěji navštěvovat jiné světy se konečně začne trochu více pracovat s charakterem hlavního hrdiny, který mi předtím přišel úplně zaseknutý na místě až příliš dlouho. Hlavně se tam dokázala lépe ukázat animace, která na mě sice nezapůsobila tolik, jako dřívější Hosodovi filmy, ale stále je dostatečně originální na to, abych si ji byl schopný zapamatovat. Vše bylo korunováno naprosto skvělým závěrem na nádraží, který mi dokázal dostatečně vykompenzovat většinu negativních myšlenek, které jsem měl. Sice si asi po pár dnech vybavím jen ono finále, ale whatever. Celkově si Mirai asi nezaslouží to nižší hodnocení, které zde má (ačkoliv udělím skoro stejné), ale je dle mého naprosto pochopitelné. Po prvním zhlédnutí 70%, možná po větším vyrovnání filmu jako celku postupem času nějaká procenta uberu. (16.01.2022)

Jemně, citlivě a empaticky vyprávěný příběh z pohledu čtyřletého chlapce, jehož rodiče si pořídí další dítě, jemuž jsou nuceni věnovat dost pozornosti, což klučina nelibě nese a propadá se proto do různých časových a fantazijních rovin, kde mu pomáhají vyrovnat se s nově vzniklou situací různí členové jeho rodiny z dávné minulosti i z blízké budoucnosti. Nádherně realizovaný film s důrazem na poetiku důvěrně známých příhod z rodinného života, originálně okořeněných dětskou fantazií a podaných nostalgicky, dojemně a zábavně. Hlavní hrdina sice místy působí až zbytečně moc ukřičeně a protivně, až na hranici nesympatičnosti, ale to je také jediná zásadní výtka. (13.10.2018)

"Mirai" bude ďalším zaujímavým japonským animovaným filmom. Možno ho neviem ohodnotiť ako jeden z najlepších filmov, no rozhodne ide o zaujímavý počin. Animácie ako tradične vynikajúce. Plné života, farebné, a plné veľkej dávky emócií. Čo sa postáv týka, možno by som sa rád o nich dozvedel trošku viac, ale celkovo sú podľa mňa dobré. Kun je trošku komplikovanejšia situácia. Veľmi často vie vybuchnúť a postupne už je to skoro klišé, no jeho cesty do minulosti alebo budúcnosti sú zaujímavé. Stane sa z toho síce neskôr už obrovská rutina, no kde sa film podľa mňa naozaj preukáže je jeho posledná polhodina. Tá časť na vlakovej stanici je podľa mňa absolútne skvelá. A okrem toho je tu aj veľká dávka strašidelných momentiek. Tie vizuálne hororové momentky sú podľa mňa highlightom tohto filmu. Nielen to dáva dobré lekcie, ale okrem toho to aj môže vybudovať tie potrebné vzťahy, ktoré film potreboval. Kun totiž nemá svoju sestru Mirai rád. Ale vďaka týmto výletom si nakoniec uvedomí, že ju má naozaj veľmi rád. A bude mu v živote veľkou oporou. Pre mňa dobrý film so skvelými vizuálmi a dobrou hudbou, no keby to miestami nebolo repetetívne, tak by som hodnotil film silnejšie. Ale som rád, že som ho videl, môžem ho odporúčať a má dobrú myšlienku. Ak máte radi japonské animáky, čeknite si tento film. Podľa mňa je dobrý. Hodnotenie: B+ (20.07.2019)

Letní Filmová Škola 2019, film 15: Jednoduchá hříčka o důležitosti sourozeneckého pouta. Bohužel, už při Dívce, co proskočila časem, mi u Hosody něco chybělo a tady se to potvrdilo v plné nahotě. Hosodovy filmy, ač můžou mít dobrý nápad, trpí na nedostatek představivosti. Ta by sama o sobě nebyla problém, spousta japonského manga a anime je plna vážných a realistických příběhů, nicméně Hosoda se jasně snaží kopírovat Miyazakiho a jednoduše na něj nemá. Tam kde Miyazaki staví propracované a žijící alternativní reality, Hosoda nabízí pouze střípky, jako např. Vlak pro osamělé děti, což je škoda. Btw, ten domek byl úžasný. (31.07.2019)

Film jsem viděl v rámci Advíku 2019 a musím říct, že mě dost příjemně překvapil. Jedná se o dost pohodový a odpočinkový snímek, který ale není žádné isekai - hrdina cestující napříč časovými obdobími je jen v rámci uměleckého záměru autora, resp. se zde pracuje s určitým typem představivosti a nic se neděje zcela fyzicky. Což je na jednu stranu velice zajímavý, i když lehce bizarní tah. Navíc, kdo v dětství zažil náhlé narození mladšího sourozence, dokáže být k uřvanému a děsně-se-chovajícímu hrdinovi trochu tolerantnější - je to krásný odraz reality. Děj kromě čisté komedie s realistickými prvky „o rodičích a dětech“ ke konci nahazuje i trochu vážnější, nikoliv depresivnější notu, která celé fajnové dílo stejně dobře završuje. Jsem spokojen, zázraky jsem nečekal a namísto toho mě čekala opravdu příjemná podívaná, která mě extra nestrhla, ale udržela v pozornosti až do samotného konce. (02.08.2019)