Sloní muž

Lynchova pozdější, silně umělecká orientace je sice u tohoto filmu také trochu patrná, nicméně zcela jistě neznemožňuje filmovému laikovi vychutnat si celkový příběh, jako u jeho mladších děl. Proto jsem byl přesvědčený, že když snímek shlédnu se svojí křehčí polovičkou, rozhodně se v něm neztratí a stopáž si oba užijeme. Zážitek to pak byl opravdu silný, protože režisér podává tento neobyčejný snímek tak dojemným způsobem, že soucit na sebe nenechal dlouho čekat. Tím spíše, že hlavní hrdina o něj celkově ani nestál. Ale o tom vlastně ani Sloní muž není. Mimo krásného příběhu o jednom spokojeně smutném nemocném muži jsem byl svědkem odstrašujícího příkladu lidí, kteří se bez zábran a hlubšího uvažování (zvláště po posilnění alkoholem a masou) propadají myšlením k "inteligenci" neandrtálců. Člověk má tuhle zvířecí dravost - impulzy - v sobě, a tento snímek je nejen o tom, že nezáleží na strašlivém znetvoření (na vzhledu), ale zda-li se jako netvor nechováme. (27.07.2009)

"I am a human being!"... Tú ľudskosť u tohto znetvoreného muža postupne objavuje doktor v podaní vynikajúceho A.Hopkinsa. Podarí sa mu ho vytiahnuť z neľudských podmienok cirkusu a pomaly ho zasväcuje do života normálnych ľudí. Vie čítať, rozprávať, postupne, ale bojazlivo sa ukazuje v spoločnosti, príjma návštevy zvedavcov i obdivovateľov, cez deň vítané a v noci nenávidené a prekliate. Túži byť ako všetci ostatní, ale je natoľko inteligentný, že vie, že to nejde. Preto na otázku: "Dokážete ma vyliečiť?" dostal od doktora odpoveď, ktorú čakal. Chcel byť ako my a veľmi chcel spať na rovnej posteli ako dievčatko na obrázku... Po všetkých stránkach vynikajúco zvládnuté dielo, jedno z mála od D.Lyncha, v ktorom sa nesnaží zbytočne zahmlievať dej ani postavy. Film 100%. (01.02.2009)

Na tohle sem šel naslepo v rámci projektui 100. A byl sem nadšen. Takhle silný film sem dlouho neviděl a dlouho neuvidím. Lynch upustil od surealistických šíleností a vystačil si s černobílou kamerou, čímž docílil úžasné atmosféry, která je eště navíc opodpořena úžasně obludnou, temně cirkusovou hubou Johna Morrise. Hopkins je skvělý, ale drží se v pozadí a přenechává prostor Johnu Hurtovi, takže jeho Sloní Muž John Merrick opravdu vynikne. 5 jasnejch... (19.04.2006)

Tak jsem si po dlouhých letech zopakovala dojemný příběh o odlišnosti, osamělosti, zrůdnosti (více té vnitřní, povahové), krutosti i lásce. Lynch si odpustil psychedelické úlety, zvolil konvenční způsob vyprávění, takže poselství snímku pochopí i ten nejprimitivnější, asociální primát, co tráví volný čas vypichováním očiček pavoučkům a trháním nožiček kolouškům. Při těžkém rozhodování, jestli dát pět hvězdiček nebo jen čtyři, rozhodl nakonec směrem dolů fakt, že nejsem příznivcem černobílosti a chyběly mi modré oči sejra Anthony Hopkinse. Ale stejně je to krásný film! 89% (16.01.2012)

Hned od začátku mě pohltila Lynchovská hudba a styl zobrazování obrazů. Už od začátku filmu Lynch zobrazuje Slona a to bude až do konce. Slon zobrazující určitou krásu, ale přesto mají z něho lidi strach. Ulice vypadající, přesně jak z Londýna včetně počasí. Vše velmi podobné Mazací hlavě. Lynch dokáže vytvářet dokonalá monstra. Dokážu si trochu představit, jak by vypadal film Frankenstein, kdyby ho natáčel. Lynch jednou určitě dostane cenu, za přínos do světové kinematografie. Teď je přehlížen, neboť mu závidí tu dokonalost, kterou dokáže tak bravurně vytvořit. John Merrick mi strašně připomíná Jasona z Pátku třináctého II. Ale soucítím s ním, být ubližován a ponižován není moc hezké a mě to velmi ranilo u srdce. Až odhalíte co všechno John umí, budete s úžasem stát to vše dokáže. Komunikace mezi Johnem Hurtem a Anthony Hopkinsem na mě velmi zapůsobila, ale nejvíce na mě zapůsobilo, když bude pozván k panu Trevesovi domů a začne diskuse o rodinných fotografií, vlastně to celé je nakonec velmi dojemným příběhem, který mě dohnal k pláči a to jsem u Lynche nečekal. Opravdu úžasný snímek. (29.01.2004)