Vzbouření na vsi

"Taková prádelna není špatná věc. Ženský mají víc času na pole." Tak to je konstruktivní přístup. Prádelna je prostě dobrá věc, ale oračka je oračka. Avšak pozor, ženy nejsou spokojené. Já to nechápu. Vždyť muži od rána do večera schůzují, aby se ženy měly líp. Tedy hned po tom, co zaopatří děti, uvaří, vyperou na valše, zametou dvorek, vykartáčují podlahu, nakrmí drůbež, okopou záhony, usuší seno na poli a uklidí ve stáji. Takže bude oračka, prádelna nebo stávka? Já jsem si z toho odnesl poučení, že žena kdysi bývala tvor lstivý a mstivý, který si vždy prosadil svou. Dneska už je to samozřejmě jinak, ale i přesto jsem i já raději pro prádelnu. (10.05.2018)

Skvělá dobová komedie plná vtipných replik se skvostnými výkony našich předních herců v čele s Františkem Filipovským. Boj žen proti mužům v poválečné vesnici o to, komu nově nakoupená technika ulehčí práci. Prádelna či oračka, to je, oč tu běží. Žádná agitka proti lakomému kapitalistovi. Po válce bylo všeho málo, vládl přídělový systém na potraviny i oblečení. Výroba se rozjížděla. Vše bylo na lístky, aby se na všechny dostalo. Ten, kdo neplnil dodávky a hromadil zásoby, aby je za draho na černo prodal, měl problémy. Lidé byli solidární i vykukové, stejně jako dnes, bez ohledu na režim. Byla prostě jiná doba, pro moje vnoučata neuvěřitelná. Mám tento film moc ráda. (02.01.2016)

Budovatelský paskvil své doby, spravedlivý předseda se svou neméně spravedlivou manželkou uklidňují pobouřené emoce vesničanů, kteří jsou ještě ovlivněni zlem předkomunistické éry, jež představuje hlavní a nejmajetnější statkář na vsi....hrrr na takové nepřátele strany, míru a pokroku, vše jim sebrat a ukázat odplatu lidu...zde vše zabaleno v komediálním hávu (21.03.2005)

Je opravdu zajímavé porovnat si, jak lidé reagují na podobně laděné veselohry z První republiky. Zatímco tam se podobně bezobsažné veselice (často ještě mnohem triviálnějšího rázu) jeví být pro našince přijatelnými, "Vzbouření na vsi" svými naprosto bezzubými ideologickými reáliemi dráždí. Přitom ta bezzubost je právě jedním z důvodů, proč se mi tahle agrární juchaná tak zamlouvala. Film Josefa Macha se totiž dobové estetice a normě celkem vymyká, je sice patřičně radostný, obsahuje sice všechny dobové stereotypy, ale pracuje s neobyčejně svěžím a rustikálním elementem feminní emancipace. Z toho důvodu se nevyhýbá ani dobově zatracovanému erotismu (obrys ňadra na plátně je z dobového hlediska velmi odvážný, stejně jako všudypřítomné okaté dvojsmysly). Konflikt staromilských mužů a moderních žen garantuje spoustu pěkných gagů, směšných ať už záměrně, nebo nezáměrně. Výbornou karikaturu vesnického burana předvedl František Filipovský, přičemž jeho opilecké volání po "vepřové huse" vystihuje sice triviální, ale přesto humornou poetiku filmu. Tu jen dotváří neuvěřitelně naivní práce kameramana, který se v určitých chvílích pokouší o experimentální poklopení svého aparátu, snad po vzoru expresionistické kinematografie. V té chvíli je "Vzbouření na vsi" vtipné jako málokterý film. Nedosti na tom, emancipační složka téhle veselohry je všemi svými stereotypy aktuální až hanba, technické provedení je roztomile špatné = královsky jsem se bavil celých 105 minut. To se mi při prvorepublikových veselohrách stává málokdy. A ideologické poselství v tomhle filmu tlumí rok 1949, čili se klidně na to schůzování s hráběmi v okně dá koukat bez skřípění zubů. (13.11.2006)

Ve své době byl pohled na otce u necek zřejmě nebývalá řachanda. Budu spoilovat, ale pointa filmu je v tom, že ženské si dovolily držkovat, nikdo jim opaskem nevysvětlil, že mají být zticha a navíc pomocí lsti dosáhnou svého. Toto je opravdu dosti těžké téma pro soudobého diváka. Zaujmou samozřejmě Korbelář, Nezval či Filipovský a svou "protivností" exceluje rekordmanka v počtu rolí, přesto téměř neznámá Milka Balek-Brodská. (07.06.2017)