Jelenice

„Juste cool?!“ Krátká, jednoduchá, ale taky třeskutě vtipná a hravě ujetá komedie, v níž odvázaný chameleon Jean Dujardin hraje psychicky nemocného chlápka jménem Georges, jenž je doslova posedlý svou novou bundou z jelenice. A díky ní má zabijácký styl. Nechci prozrazovat nic o ději, je totiž vyloženě zábavné sledovat, jak neustále bizarnějším a bizarnějším směrem se film s ubíhajícími minutami ubírá. Pokud přijmete fakt, že se Jelenice zřejmě odehrává ve světě, kde drastické činy nemají tak úplně nějaké důsledky, budete se skvěle bavit. Klidně to mohlo být ještě o jeden akt delší. [Sitges 2019] (16.10.2019)

Zatím nejslabší Dupieux. Nebylo to dostatečně absurdní. Není tu trhlej celej svět, jak třeba ve Steaku nebo Rubber, ale hlavní postavě jenom mírně hrábne z rozchodu, zatímco všichni a všechno okolo jsou úpně normální, což mně i s jelením style malade na 77 minutovej film přijde trochu málo. (18.09.2021)

Zlaté časy Dupiexových prvotin, u kterých ještě neměl fanoušky, kterým ke spokojenosti stačí strašně málo... Nezlobte se na mě, absurdní komedie já rád, ale tohle bylo totálně mdlé a chudé jak vizuálem, tak příběhem a hlavně i nápady. Těch se tu pár zezačátku nahodí, ale Dupieux s nimi moc nepracuje, nikam je moc nerozvíjí a proto na mě ten film působí poněkud zdechle. Kdybych od něj nikdy nic neviděl, tak bych možná byl krapet překvapený a lehce bych nadhodnotil, ale stejně by to nic neměnilo na tom, že je to chudičká nefunkční nuda. Slabé 2* (18.02.2022)

Jednoduchá absurdní komediální historka, která stojí na zábavně samolibém výkonu hlavního protagonisty a na nonsensové logice fikčního světa, jenž rezignuje na nějaké akce a reakce, o hlavním hrdinovi a jeho minulosti vám prakticky nic neřekne a jen přímočaře (avšak nikoli hloupě) naplňuje svůj ujetý námět. Na Dupieuxe takový dietní standard, je to v podstatě jen hříčka, ale obsahuje pár nápadů, jimž se dá dobře zasmát. (10.10.2019)

Mám pocit, že ač mě Dupieux strašně baví, tak jeho filmy asi nikdy snadno nerozlousknu. Přemýšlím ale, jestli v tomhle snímku občas neprobleskuje nějaký pokus o autobiografii a reflexi jeho tvůrčí metody. Myslím především scénu, v které se mladá ambiciózní střihačka (Haenel) zeptá George (Dujardin), jestli ta bunda z jelenice je hlavní protagonista jeho filmu a jestli symbolizuje krunýř do kterého se schováváme, abychom se chránili před vnějším světem. Na tenhle pokus o racionalizaci jeho blouznivého vztahu s bundou George polichoceně odpoví: "Myslíš, že by to mělo být o tomhle? Možná, že je to o tomhle." A ona překvapeně dodá: "Ale to ty jseš ten, kdo to ví." A George jen kouká a střih. Možná je to takový po pomrkávání směrem k divákovi, takovej náznak, jak by asi vypadal rozhovor s Dupieuxem. Možná. (10.05.2020)