Velké dobrodružství

(2x) ,,Lidem je možno posloužit každou dobrou prací. Může to být cesta k pramenu Nil, může to být přesně vysoustrovaný šroubek." ,,Ve vypjatém období na přelomu 40. a 50.let" (reaguju na oficiální text distributora) vzniklo vedle budovatelských "pohádek" (mnohdy příšerných) i několik umělecky a historicky povedených filmů, které sice v zákulisí vzniku neminuly mírné ideologické zásahy, ale čerpaly z hodnotných pramenů ze života významných umělců, vědců, průkopníků. Vedle Tajemství krve o MUDr. Jánském nebo filmu Mikoláš Aleš o známém malíři přišla na řadu i dodnes opomíjená osobnost cestovatele, lékaře a etnografa Dr. Emila Holuba (1847–1902). Režie snímku se ujal Miloš Makovec, kterému jako námět posloužila kniha Edvarda Valenty Druhé housle o Holubových výpravách do Afriky. Tenhle dobrodružno-cestopisní snímek je portrétem pozoruhodného muže plného nejen znalostí, zaujetí do vědy, ale i trpělivosti a odvahy a současně napínavým příběhem odehrávající se z velké části v exotických exteriérech. Velké dobrodružství přineslo jednu z nejlepších filmových příležitosti pro Otomara Krejču, velikána českého divadla a kultury v 50. – 60.letech, jenž v roli Emila Holuba zazářil naplno, stejně jako jeho kolegové Marvan, Kohout, herečky Hegerlíková, Fabianová, upoutal mě teprve 18ti-letý Vladimír Brabec v menší, ale výrazné postavě novináře. Z filmu dýchá nejen velké dobrodružství, ale i velký kus historie kultury, vědy a národa. Na závěr ještě velká pochvala pro filmaře, protože takhle autenticky natočit všechny africké scény pouhých pár kilometrů za Bratislavou v lužních lesích je opravdu umění! (90%) (deníček – Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (29.08.2017)

Solidní filmařina, zajímavý děj a dobré herecké výkony spolu s pasážemi realisticky líčícími Holubovi materiální obtíže a střety s ignorantským měšťáckým prostředím bohužel značně kontrastují s nevěrohodným a dobově poplatným pojetím tohoto významného objevitele jako rozhodného odpůrce kolonializmu a zastánce utlačovaných afrických domorodců. Nelze mu to nijak zazlívat, ale doktor Emil Holub ve skutečnosti patřil ke stoupencům kolonizace černého kontinentu evropskými státy, neboť ji viděl jako šíření světla pokroku mezi primitivní a v podstatě nesvéprávné národy - v tomto ohledu byl typickým produktem své doby a společnosti, jak dokládají soudobá svědectví. (19.01.2012)

Je to sice silně patetický snímek, ale opravdu věrohodně popisuje část života našeho velkého cestovatele Emila Holuba a jeho druhou pouť Afrikou a o nepochopení přínosu dr. Holuba honorací kolem pana Friče, která znemožňuje cestovateli nasbírané předměty vystavovat na domácí půdě v odpovídajících podmínkách. (26.07.2006)

Když se do dobrodružného žánru přimíchá politika, může to být průser. Velké dobrodružství takovým filmovým průserem je. Herectví je dobré a Krejča si v podobně uvědomělých rolích liboval. I nad vynalézavostí technického provedení lze uznale zakývat hlavou. Nekritické manipulativní politikaření ovšem veškeré okouzlení a později i shovívavost odežene do nenávratna. Holub plánoval další cestu do Afriky v belgických službách, a jen podlomené zdraví mu v tom zabránilo. Holubovo vlastenectví je ve filmu zobrazováno jako dětský vztek a nikdy nekončící nářek. Uplakanost nás neopustí od začátku do konce a znechucuje tím samotný pojem "vlastenectví". Hlavní postavou dobrodružství levicové agitace je cestovatel a sběratel MUDr. Emil Holub (uvědomělý Otomar Krejča st.), ctižádostivý muž a v této podobě i český vlastenecký uplakánek. Hlavní ženskou postavou je Rosa Hof (sympatická Antonie Hegerlíková), skromná a obětavá vídeňská Holubova manželka, jejíž výdrž je obdivuhodná. Výraznější postavou je Vojta Náprstek (příjemný Jaroslav Marvan), Holubův upřímný přítel, u něhož je spojení se slovem vlastenec příhodnější. K důležitým postavám v běhu Holubových snah je malicherně zatvrzelý přírodovědec profesor Antonín Frič (Eduard Kohout) a bezcharakterní anglický obchodník Wayne (dobrý Jiří Plachý st.), který si užívá každý okamžik převahy. Z dalších rolí: nabízející belgický král Leopold II. (Bedřich Karen), opatrný guvernér v Kapském Městě (Bedřich Vrbský), potměšilý britský kolonizátor Cecil Rhodes (zajímavý Miloš Kopecký), bláznivý vynálezce létacího stroje ing. Kadeřábek (sympatický Vladimír Hlavatý), urozená Holubova obdivovatelka Ellen (příjemná Vlasta Fabianová), Holuba velebící začínající novinář Václav Červenka (Vladimír Brabec), či členové druhé africké expedice Holuba (Zdeněk Kryzánek, Josef Bláha, Jan Matýsek, Václav Kyzlink a Jozef Šándor). Nebýt otevřené politické propagandy, v jejímž zájmu se vše ohnulo do potřebných tvarů a vztahů, šlo by snad o příjemnější filmový zážitek. S Makovcovým Holubem na věčné časy, pokud chceme být věčně ubrečenými Čechy! (12.03.2018)

„Což nemůže být malý národ velký? Velký svým duchem?... Pozor na všelijaké človíčky, kteří neustále vytrubují jen hezky při zemi, je pěkně za pecí. Je z Milešovky vidět jižní Afriku? Není, tak co je nám po ní…“ Tahle kritika "čecháčkovství", oné české malosti, určitě nebyla jen doménou komunistů, ale ve své době třeba už Svatopluka Čecha (viz jeho Výlety páně Broučkovy) a později i Václava Havla. Neříkám, že se ve filmu nenajde trocha toho ideologického balastu, ale čekal bych ho tam na rok 1952 o dost víc. Hlavním pozitivem je, že takový životopisný snímek o odvážném české cestovateli, Emilu Holubovi vůbec mohl vzniknout. Mnozí jej ve své době nazývali "potrhlým idealistou" či "fantastou", ale co naplat, jeho výsledky (cca 13 tisíc sesbíraných předmětů) hovoří za vše. Ty smutné dozvuky jeho cest (výstava s vysokou finanční ztrátou, nezdar ve snaze získat pro svoji sbírku trvalé výstavní prostory) jsou ničím méně než nemilou realitou. Pokud film toto využívá ke společenské kritice, pak si za to ale ta tehdejší společnost může sama. Na konci filmu možná zní přepjatý apel Holuba na mládež, co navštívila jeho výstavu, aby usilovala o "lepší svět a lepší lidi v něm". Ale copak není pravda, že o "takový pomník musíme všichni stavět"? To přeci není (jen) apel socialistické morálky, to by mělo být nadčasové...K samotnému filmu pak musím říct, že mě nadchla na filmová iluze Afriky. Na to že to celé vzniklo u nás, v luzích u Bratislavy, je to vskutku dokonalé. Stejně jako všichni ti afričtí domorodci (včetně záběrů na nahé africké ženy). V tomto směru za mě velmi funkční autenticita. Samozřejmě v dobovém kontextu vzniku snímku, tedy  roku 1952. (26.02.2023)