Malé ženy

Tak nejako som dúfal, že film stihnem vidieť ešte v roku 2019. No nakoniec som sa k "Little Women" od Grety Gerwig dostal až v januári. A rovnako ako naposledy, aj teraz nám priniesla veľmi dobrý film. Nemyslím si, že tak silný ako naposledy, ale dostatočne dobrý na to, aby som ho mohol oceniť. V prvom rade musím pochváliť obsadenie. Myslím si, že Saoirse Ronan, Emma Watson, Florence Pugh a Eliza Scanlen boli vynikajúca štvorka. Všetky majú charizmu, a pôsobia ako skutočne sestry. Po emocionálnej stránke im verím všetky momentky. Či už keď sú naštvané, zaľúbené alebo aj všetky smutné a bolestivé momentky. Film vyzerá dobre a je cítiť, že to puto, ktoré majú spolu sestry je najdôležitejšie. Aj keď občas môže prísť moment, kedy môže ísť o život. A potom človek čaká, ako jednotlivé momentky reálne dopadnú. Striedanie časov je vo filme občas trošku neprehľadné. Väčšinou som sa dokázal orientovať, no niektoré skoky boli v niektorých momentoch trošku zmätené. Je super, keď sa to rozhodli poňať ako paralely so situáciami, ktoré sú v budúcnosti. No rovnako ako naše štyri hlavné hrdinky mám rád aj všetky ostatné postavy. Reálne sú všetci veľmi zapamätateľní, sympatickí a dostatočne láskaví na to, aby to potiahli. No druhý problém, ktorý musím ešte filmu vytknúť je skutočnosť, že film trvá vyše dvoch hodín a začínate si to hlavne pri konci uvedomovať. Mal som pocit, že film mohol skončiť v poslednej polhodine minimálne trikrát, no jednoducho išiel ďalej a nevedel som, čo vlastne bude nasledovať. A nemôžem povedať, že to čo prišlo by nebolo zaujímavé, no súčasne som mal pocit, že film už mohol skončiť. A taký moment by som nemal mať. Niektoré momentky pôsobili ako úprimnejší vrchol a zakončenie. Ako celok poviem, že film je dobrý a som rád, že som ho videl. Dúfam, že Greta Gerwig bude vo svojej kariére napredovať, no rovnako dúfam, že sa niekedy ešte aj postaví opäť pred kameru. Uvidíme čo budúcnosť prinesie. Hodnotenie: B+ (16.01.2020)

Greta Gerwig mě svou minulou režijní záležitostí Lady Bird tak znechutila, že jsem od ní už nic vidět nechtěl. Ovšem dvakrát do stejné řeky ještě rád vstoupíš u filmu, o kterém se opět hodně mluvilo ve spojitosti s oscary a taktéž luxusním hereckým obsazením. Zejména kvůli Florence Pugh, do níž jsem se po Slunovratu platonicky zamiloval a přežvýkám kvůli ní takřka vše, takže už jen kvůli tomu těch zabitých 130 minut u snímku, jež mě absolutně vůbec ničím neobohatil (žádné jiné adaptace této knihy jsem neviděl a neuvidím, ale že ženy ne vždy měly stejná, třeba volební, práva je snad notoricky známo), tolik nelituji. Ovšem den předtím jsem viděl Bombshell a tam se s rovnoprávností a sílou žen pracuje mnohem lépe a podstatně zábavněji. Cílovkou nejsem, ale nevidím důvod proč po xté znovu adaptovat 150 let starou knihu, byť jsem četl o "novinkách" Gerwigového scénáře. A stále ten důvod nevidím...5/10 (07.04.2020)

Nadupané a velmi přesně zvolené obsazení, příjemná feel-good atmosféra a pěkná obrazová stránka vs. fádní a hlavně zcela zbytečně nepřehledně odvyprávěný příběh. I když mě jednotlivé střípky z rodinného života mladých dívek a žen 19. století docela bavily, v téhle formě podání jsem se v tom prostě ztrácel. Dokonce tak, že jednu ze zásadních událostí pro celý film jsem na první dobrou absolutně nepochopil, musel si film vrátit a stejně kroutil hlavou se slovy "proč." Tohle si režie mohla ohlídat lépe. (07.08.2021)

Degenerovanost kultury se pozná také podle toho, co ta považuje za klasická díla své literatury. A otravný, kýčovitý, plytký brak sektářské transcendentální lesby, neumětelsky a zoufale se snažící parazitovat na rovněž těžce nemrdaných, ovšem dramaticky, příběhově i spisovatelsky zcela profesionálních pannách Bronteových, je vskutku děsivou vizitkou. Vizitkou, kterou se navíc co 10 až 20 let pokouší nějaký brutálně zanedbávaný bobr furt dokola urputně vizualizovat, patrně proto, že „romanticky založených“ ufňukaných prasnic u žehlících prken a rozněžnělých bukanýrů je neustále přesycený trh. Tudíž tu už po sté máme strašlivě zábavné trampoty čtyř až k Mumulendu přeidealizovaných hřadujících mladodospělých sufraštětkoidních pičinek, krutě přecypovaných Emanem, které na absolutně nehumánních pěti stech stranách, potažmo ve více než dvou agonických hodinách, naprosto záživně a nesmírně strhujícím způsobem kvokají o tom, která se za koho a kdy vdá, přičemž zažívají všeliká dechberoucí dobrodružství, jako například jízdu v kočáře, hru na klavír, vybíraní šatů, tanec nebo chichotavé očumování dandyjujících bukvoidů. Prostě povrchní a nudný satanopustý škvár, kulturní dávidlo a ve své podstatě takový instabitching a cuntmessaging 19. století, který tentokrát trochu vytáhli ze žumpy opruzených pošteváků alespoň herecké výkony. Sympatická Onanovic Srša tu fuckt jede bomby, a i Floránc Pjúková není ani trochu xblití a neméně zdatně ji kunduje. Ale to je tak vše. Zachránit to mohl leda alternativní závěr, v němž by se ten slizký žabožroutský řiťopich, do kterého se naše hlavní pičinka po pěti minutách kontaktu tak děsně osudově zamilovala, zasnoubil třeba s výpravčím, než by ta kravka doběhla na nádraží vstříc močopudnému heavyendu. To bych snad tasil i plnou palbu. (23.02.2020)

Malé ženy z roku 1994 patria medzi veľmi obľúbené filmy mojich teen rokov a tak mi nejakú dobu trvalo, kým som bol schopný akceptovať, že tieto úlohy hrajú zrazu iné herečky. Nakoniec som ale zhruba v polovici na tieto retro myšlienky pozabudol a užil si túto výbornú adaptáciu plnými dúškami. Teraz už len zostáva otázka, či si budem film Grety Gerwig tiež tak rád pripomínať aj počas televíznych repríz v priebehu ďalších desaťročí, tak ako v spomínanom prvom prípade. Do plného hodnotenia veľa nechýbalo, možno je potrebná druhá projekcia, prípadne až tá televízna premiéra, kde si viac zoradím časovú súslednosť a motiváciu Gerwigovej puzzle systému. (28.01.2020)