Naše doba

Ze široka pojatý, niterný, vrstevnatý a z hlediska nejrůznějších formálních a vypravěčských prostředků nebývale pestrý snímek věnovaný partnerským vztahům, jejich různým podobám a proměnám, exceluje zejména na poli naprosto bravurní a vynalézavé režie, nádherné kamery a skvělých hereckých výkonů ústřední dvojice, kterou ztvárnili přímo Reygadas a jeho žena, kteří jsou přitom oba neherci. Divácky náročnější, leč na Reygadasovy poměry stále velmi přístupný film plný býčích metafor a ohromujících pasáží (koncert pro tympány, napadení koně býkem, sex nasnímaný voyeuristicky přes nedovřené dveře) se inovativně noří do hlubin složité a komplexní psychologie lidí a jejich vztahů a v podstatě jde o naprosto mimořádné dílo, jemuž lze vytýkat jen pár nedostatků, mezi něž se řadí místy přílišná dějová rozvolněnost a přeci jen trochu přehnaná délka některých záběrů a scén. (06.07.2019)

Co toto mělo být? Celé to začne jako dokument, krásné záběry.... asi po hodině se cosi začne dít, milostný trojůhelník prokládaný obrazovými experimenty a občas podbarvený náhodně a zcela nesmyslně zvolenou hudbou, dlouhými záběry vhodnými k přemýšlení, zda se vám chce nadále něco takového sledovat. A poslední scéna se zápasícími býky nakonec ztrýzněnému divákovi po třech hodinách napoví, jaký závěr si z toho všeho má udělat. Dvě hvězdy za úvod a kameru. (28.06.2019)

Opojné esteticky i tematicky. Začátek jako mexické American Honey se po dvaceti minutách změní v křehkou i bolestivou analýzu toxického manželství, které si v sobě ale stále ukrývá určitou pokoru a láskyplnost. O ústupcích, které děláme, aniž bychom znali jejich skutečnou hodnotu. O pravdách, které často dokáže odhalit jen ten nejnevinnější pozorovatel. O magii, která se skrývá v každodennosti. O době, která může být kohokoliv z nás. 95 % (07.11.2021)

Kde jsou ty časy, kdy Reygadas natočil zásadní JAPÓN a spirituální TICHÉ SVĚTLO. Teď už jde jen o rozvleklé pojednání tématu manželské nevěry, které bylo pojednáno už mnohokrát a přesvědčivěji. (Zásadní řešení či vyrovnání vztahu se vyhnul otevřeným koncem se soubojem býků.) . Působivé záběry na život na farmě, planiny s býky a zejména pak velkoměsto v nadhledech sklouzávají do formálně efektního sebevykrádání stylu. (21.07.2019)

Druhá polovina k nepřečkání. Rozmělnění, sebevykradení, ještě možná tak nějaká auto/partnerská arteterapie. Trapná doslovnost "románu po mailech" a la recitovaná Kněžna de Cléves. A k tomu naprostá obrazová bezradnost - pod recitací běží stále tytéž "krásné obrázky", které před chvílí hovořily a teď je vidět, že je to prostě jen dobře prostříhaný časosběr. Kdyby Reygadas strávil tolik času co vysvětlováním aspoň pokusem o obrazové ztvárnění toho, co nechává předříkávat z dopisů.... - začátek přitom vypadá nadějně - všechny ty generační rituály. Téma volného vztahu není také nic malého - stačilo by mi toho ale pět minut a první šňupanec a bylo by jasno. Víc jsem se stejně nedozvěděl. Hovoří se zde o jistém procesu v ženě - Zulawski v Possession tohle téma uchopil dávno předtím a bez kompromisů. Reygadasovo Post tenebras mi přišlo taky o pár tříd výsostnější, neznal jsem pramen - teď ho znám. (06.05.2019)