Pět mužů a jedno srdce

"A je po ptákách. Zase o jedno sdrátovaný srdce víc. A svatýmu Péťovi jsme udělali bordel v příchodech." Tenhle film, o němž jsem dodnes neslyšel, mě velice překvapil. Jednak vynikajícím civilním výkonem Josefa Hlinomaze, dále hvězdně zahranou lékařskou partou, fascinujícími reálnými záběry operace i Dietlovým "mozaikovitým" scénářem, který kromě tradičně precizně vykreslených charakterů hercům nadělil i řadu vtipných hlášek ne nepodobných těm z M*A*S*H*e. Je pravda, že bych se obešel bez některých snových scén a že veselý hudební motiv Jana Klusáka, který zněl hlavně při scénách s Vlastimilem Brodským a automobilem, sem taky tak docela nepasoval, ale ve výsledku jsem byl nadprůměrně spokojený a ani jedna z postav a ani jeden z jejich příběhů mi nebyl ukradený. Tři a půl hvězdy. (24.02.2012)

Jediný počin Jana Matějovského točený do kin jsem už kdysi viděl a pamatoval si, že mi Pět mužů a jedno srdce tenkrát vůbec nesedlo, asi nejvíc tím nevšedním zkombinováním jednou groteskně komediálních scén, jindy zase až nepříjemně autenticky detailních záběrů na operace vnitřních orgánů během stejného děje na nemocničním sálu. Po letech jsem měl už o cosi lepší dojmy, dokážu ocenit režisérovu originalitu v některých nápadech a neotřelých postupech, i když... Drama s rodinnou linií kolem postavy primáře v podání výborného Martina Růžka mi připadalo i přes menší zkratkovist natolik pohltivé, že se vůbec nebilo s jindy humornými scénami, třeba kolem primářova syna a jeho komplice od luxusních aut, v doprovodu hravých hudebních předělů, nebo i vtipných a stylizovaných snových výjevů (černohumorně ironický dialog s nebožtíkem Brodským mě dostal asi nejvíc!). Hodně se mi líbily i pravidelné průpovídky s Josefem Hlinomazem coby jedním z doktorů, který zároveň do kamery glosuje o běžném dni v nemocnici a jejich zaměstnancích. Když se ale pak do filmu ještě přidaly zmíněné dlouhé scény z operací, navzdory technickému zvládnutí jejich zajímavého obsahu s nahlédnutím do náročné a důležité profese v mých očích právě ony svou délkou brzdily jindy slušný spád a tempo filmu. Právě u nich jsem nabyl pocit, že těch střídajících se stylů (včetně takto extrémního protikladu) je tu nahromazeno přeci jen příliš, aby vše fungovalo stejnou měrou. [65%] (12.12.2023)

Je na tom ostře znát normalizační kvalitativní propad. Herci jsou tam “všichni”, krásná Černá, výtečná minutovka Třebické, Regině táta, Šulcová ještě nepodobná sobě v S tebou mě baví… - a samo “všichni” chlapi. Šlapetova kamera výtečná, leč Dietl to bohužel vše přebije. Halucinační scény v parku začínají jak z Ovoce stromů rajských jíme, leč když jedou podruhé a potřetí, je jasné, že je konec: je děsivé to tvůrčí nenasazení - takhle odsýpá forma díla, pro které tvůrce nedýchal. Klusákova hudba to bohužel způlky do té fachy utvrzuje - snad je to hudební dramaturgií, obávám se ale, že kšeftem - dobré asi je, že mu v té době vůbec dali práci. O režii se toho moc říct nedá. Divný film. (29.01.2022)

Námět; Jiří Dietl. Říkám to pořád že málo známé (nekomerční) a zapomenuté filmy jsou jedni z nejlepších, tento ojedinělý filmový pokus, později už jen TV režiséra Matějovského, by měly vysílat přeci jenom častěji. Filmy z nemocničního prostředí mám rád, sice se mi chvíli zvedal pěkně kufr při všech těch skutečných operací, zároveň trochu dlouhých, ale jinak dobrý, stylizované snové scény mi zde docela vadili ale naopak všecky ty osobité komentáře nemocničního zřízence Cajthamla ty byly opravdu výstižné a film nádherně oživovaly. Skvělé herecké obsazení (Hlinomaz, Menšík, Cupák, Růžek, Motlová aj) byla jedna z dalších silnějších stránek. Barrandov mi zas jednou udělal radost, filmu by jsme se na jiných TV stanicích sotva kdy dočkaly. (11.12.2010)

Pro mě dodnes neznámý Jan Matějovský posbíral jedny z nejlepších herců které mohl (Menšíka jako chirurga opravdu hned tak nevidíš) a dosadil je do krásného scénáře pana Dietla. Osobitý zřízenec a jeho fantazijní realita, černý humor spojený s jeho prací a krátké, ale výborné osudy doktorů i všeho personálu. To vše v bývalém zámečku, který se teď stává místem smutku i nadějí, protože občas tomu svatému Petrovi ti doktoři naruší příchody. Starost o jednotlivce i srovnání se s osudem operačního chirurga. Zbytečně nenatahovaný, precizně zpracovaný filmeček s pohodovou atmosférou. (18.08.2013)