Obr z Černé skály

Je to takový divadelní. A možná předloha pro Třetího prince. (15.01.2023)

Václav Postránecký jako skřítek - především jeho maska, je to asi to nejlepší na pohádce. Jinak nejsou moc záživné kulisy a čas televiznímu filmu také ubral na kvalitách. Navíc není nad klasické české pohádky, ty islandské mezi oblíbené nejspíš patřit nebudou. (16.12.2020)

I v případě nejlépe vypravených děl se opakovaně prokazuje, že chybí-li dílu myšlenka, scénář i režie (v tomto případě klasička Věra Jordánová) hereckou interpretační kvalitu nepočítaje, divácký zážitek je prostě vyloučen. Osobité uchopení islandské pohádky, obsahově bohatý scénář překlenují dobu studiově pojatých inscenací a výprav spíše divadelně než filmově pojatých (Kavčí hory se teprve dostavovaly a technické možnosti Československé televize byly pochopitelně těmito skutečnostmi značně limitovány). Zdá se však, že toto uchopení tématu s důrazem na postižení souladu obsahu a formy v mladších generacích nenalézá - opět z pochopitelných důvodů - dostatečné pochopení a porozumění. Herecky určitě vynikla Obermaierová  a tradičně vysokou úroveň má Cupákovo vypravěčské umění. Odsudek Postráneckého nesdílím; pohádka byla především určena dětem, i když je svou fabulační nápaditostí zajímavá i pro dospělé. (01.06.2024)

"Říká se, že dobrá žena je nad všechny poklady.. A já nemohu strpět, aby tak kdejaký žebrák měl víc než já.." Výtečný kus zhyzděný především Postráneckého přehrávačkami.. (06.10.2018)

Věkem zapomenutá černobílá televizní pohádka, která mi svým bizarním pojetím připomíná snímky Edwarda Wooda. Z počátku tu kulisy jsou úsměvné a více méně i zajímavé. Především to znázornění Martina Růžka coby obra, který se vlastně nikdy ani jako obr neukáže. Spíše vypadá jako nějaký Yetti plující na obláčku. Stejně bizarní kostým má i tehdy ještě velice mladý Václav Postránecký. Nos jako neználek a natupírované vlasy, které by mu mohl závidět kdejaký punkáč. [45. hodnocení, 3. komentář, 56%] (12.12.2020)