Děvčátko, neříkej ne!

Nejvíce mě zaujali hudení scény, hlavně se mi do hlavy vryla píseň "Děvče, neříkej ne" podle které je vlastně i název filmu, ale jinak tomu chyběla pořádná zápletka. Ano, milostný trojúhelník je vtipný, ale nebylo to ono, nebylo tam žádné napětí, žádná gradace příběhu a konec se mi zdál až moc naivní. (28.02.2017)

"Těžko říci, co na filmu hanit dříve. Zda chatrnost děje či mátožnost postav..." Film je dnes pozoruhodný snad jen jako filmový debut Adiny Mandlové a Hany Vítové. Zatímco Mandlová nemá žádný prostor a snad tu nejblbější repliku ("Z lásky bolej vlásky"), Vítová si sice dost zahraje, ale ty následky. Většinu filmu je viditelně nervózní a jen tu a tam probleskne dívčí svěžest. Děj filmu se snad ani nedá vylíčit, protože je dílem předvídatelný, dílem úplně zmatený. Co mne zaujalo, to byla velmi volná morálka skoro všech. Snoubenka má milence, její snoubenec si namluví děvče a ještě ten večer si ji přivede domů (do stejného bytu, ve kterém bydlel se snoubenkou), ani příručí a služtička se zrovna neupejpali. Ze všech mužských rolí vyniká snad jen Plachta a Šlégl, kteří své postavy předvedli s chutí. Tragická byla zpěvní a taneční čísla. Vítová s Plachtou předvedli sestavu hodnou všesokolského sletu a když zapěli Vacková, Poznerová a Fiala, to byl vrchol všeho. Nejen že jim nebylo rozumět, ale Fialovy taneční kreace rozhodně předběhly dobu o dobrých 50 let. Vrcholem je brutální product placement během módní přehlídky. Před každou její částí (spodní prádlo, klobouky, šaty), se divačky dozvěděly, nejen která firma předváděné modely šila, ale i kde ji lze nalézti. Spodní prádlo bylo rozhodně její nejlepší částí, když došlo na kloboučky, byla to katastrofa. Takto by šlo hodnotit film dále a dále a odepisovat jej bod po bodu. Jenže film má předtitulkovou scénu (věc v českém filmu dost nebývalou), ve které je předveden brutální brainstorming filmových pracovníků. V mnohém předbíhá proslulý skeč Monty Pythonů a končí vlastně úplně stejně. Producent rozjařen novým titulem "Děvčátko, neříkej né!" jej natočí. Zbytek díla je pak možno chápat jako varování před podobně z vody uvařenými dílky. (09.02.2011)

"Máte hodinovou výpověď!" "Hm, teď jsou dvě, takže ve tři nashledanou." Tohle se ani nedá nazvat nepovedeným filmem, tady muselo být od začátku jasné, že nebude stát za nic. Prostě jen další produkt od běžícího pásu tehdejší výroby. Najdeme v něm zadluženého šviháka Čeňka Šlégla, soukromého detektiva Jindřicha Plachtu, policejního komisaře Marvana atd., ale to jsou jen koloraturní figurky, postávající stranou, aby vytvořily dost prostoru pro to nejdůležitější - producírování netalentovaných slečinek po módním molu (mezi nimi se ovšem mihne i Adina Mandlová!). K tomu se přidalo pár tristních hudebních čísel s neuvěřitelnou "choreografií" a to je tak asi všechno. Třeba hlavní song "Děvče, neříkej ne!" je pojatý jako tercet Emana Fialy s dvěma herečkami (Vacková, Poznerová), které nejenže nemají sluch, ale jejich hlasy neladí ani vzájemně a když při té scéně zavřete oči, slyšíte jen kakofonické kejhání jako z kurníku. Jediné, co Děvčátko zachraňuje od úplného odpadu, je pár solidnějších výstupů Emana Fialy v roli přidrzlého příručího Ferdy. 10% (22.03.2006)

Nudné pasáže při módní přehlídce možno přeskočit. Tedy pokud vás tehdejší móda nezajímá. Mne nezajímá ani letošní che che. Poměrně kvalitní komedii, která ještě obsahuje prvky starého dobrého němého filmu, a nakonec se velmi dobře zvrtne až v grotesku, sráží časté ječení, které jest nazýváno zpěvem. Tohoto jekotu je zde až moc, ale jde o operetku, jak na začátku filmu jest titulkem presentováno. No, mně to prostě vadilo. Ale jinak je to fajn zábava. (25.07.2019)

Eman Fiala při skládání papíru do krabice: "Ještě tak starou do toho a zapálit!" A to zdaleka není jediná výborná hláška, která tady zazní. Kromě toho ještě brutálně rozjetý Šlégl dlužící prachy, nenápadný detektiv Plachta, továrník Rubík znuděně podepisující šek na pětadvacet tisíc a zejména tu a tam se v záběru objevivší Adina. Zmiňovaná úvodní scéna navíc hezky ukazuje, že čeští filmaři mají i po osmdesáti letech pořád stejné myšlenkové pochody aneb jak se vůbec dostat dál než k okřídlené větě, že co se líbí kritice, nelíbí se diváctvu a naopak, že ano. A vůbec celá ta idea o tom, že děvčata by neměla říkat ne, je taková sympatická, proto nadhodnotím :). (20.01.2015)