Americká krása

Nejspis nejlepsi debut vsech dob, jeden z nej filmu vsech dob a nejlepsi film Mendese. Filmu nemam co vytknout, i kdyz je vlastne jen o takove jedne rodince, tak ani na chvily nenudi, porad se neco deje a ja nemoh odtrhnout oci a bavil se od zacatku az do konce. Nejvetsi zasluhu na tom maj samozrejme herci. Mena Suvari i Thora Birch jsou super, Chris Cooper skvelej (i kdyz ma bohuzel malo prostoru), Anette Bening je vynikajici (mela taky dostat oscara). A pak je tu dokonaly Kevin Spacey, ktery nejspis predvadi zivotni vykon a po pravu dostal oscara. Na tak skvelem vysledku ma taky podil propracovany scenar, vynikajici kamera a skvela hudba. Tento film je ukazkou toho, ze drama muze bejt i komicke a zabavne. A i kdyz je to drama, tak jsem se hodnekrat zasmal. Prekvapilo me, ze ani s dabingem film nijak neztraci na sve pusobivosti, ale samozrejme original je original. Jeden z mych oblibenych filmu. (15.10.2005)

Pamatuji si jasně na chvíli, když jsem vyšel z kina. Byl jsem jako omámený. Tak ohromný a dokonalý film jsem ještě do té doby neviděl. To nebyl klasický příběh, byl to příběh o chlapovi, který se ze "dna" dostal nahoru takovým způsobem, který mě dostal na kolena. Kevin Spacey se pro tu roli hodil přímo geniálně. S opětovným shlédnutím už to samozřejmě ztrácí na důrazu, ale ten první pocit ve mně zůstal. (28.11.2010)

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

Společně s Klubem rváčů můj nejosobnější film. Zatímco ten první tepe hlavně co do podnětnosti myšlenek, Americká krása boduje v emocích. Když jsem ji viděl poprvé v prváku na střední, rozložila mě na několik týdnů a dokázala to při každé další projekci. Dneska už na mě působí trochu jinak, neútočí na základní pocity až přehnané sounáležitosti s hrdiny (což se možná ve čtyřiceti změní), ale jako dokonalý portrét lidí, kteří se rozhodli vzepřít konvencím, mě baví stále a emoce ve mně dmýchá pořád naplno. Vyzdvihovat dávno omleté (Spacey, Conrad L. Hall, Mendes) nemá smysl, snad jen doplním opomíjené (Cooper, parádní hra se světlem v noci) a dodám, že tohle je jeden z těch absolutních ‚top filmů‘ mého života. (04.09.2009)

Tenhle film považuju za jeden z nejgeniálnějších, co byl kdy natočen. S každým dalším zhlédnutím mu začínám víc a víc rozumět a plně chápat, o čem je. A můžu ho vidět stokrát a pořád pro mě bude něčím nový a nikdy se u něj nenudím. Hudba je naprosto výjimečná a s citem vybraná. Dvě scény jsou pro mě osobně nezapomutelné a často se mi vybavují : 1) Kevin Spacey a tráva 2) poletující sáček, snad nejlepší scéna filmu. I když to je těžké rozhodnout, zdá se, že pojem "hluché místo" nemá ve (filmovém) slovníku Sama Mendese co dělat. A rozplývat se nad hereckými výkony, ať už jde o úchvatného Kevina Spaceyho, nebo okouzlující Anette Bening by bylo opravdu zbytečné. Jejich umění mluví samo za sebe. Kdo tento klenot neviděl, měl by nad sebou vážně zauvažovat... (03.11.2005)