Where to Invade Next

Amerika skutečně není tak úžasná, jak se sama prezentuje ve filmech a souhlasím s jednou tou islandskou paní,která pronesla: "Nechtěla bych v USA bydlet za nic na světě, ani kdybyste mi za to platili." Nicméně ani Evropa není tak úžasná, jak ji Michael zobrazuje v tomto filmu. Přesto celkově zábavný, dobře zpracovaný a hlavně parádně poskládaný dokument, který by měl každý vidět, zejména každý američan. 90% (17.06.2016)

Moore samozřejmě neztratil nic ze svého manipulativního umu. Tentokrát se k němu ale hned v úvodu velmi výrazně přizná a pak už za sebe jen hází humorné situace z evropské pouti v kontrastu s totálně zdevastovaným sociálním systémem "amerického snu". Vytříbená pointa přidá potřebnou hodnotu za hranu anti-bushovské propagandy. [TIFF2015] (01.10.2015)

Že s někým sdílím ve velké míře společné názory neznamená, že si nemůžu myslet, že dotyčný je kokot. Celý koncept Moorovy cesty do Evropy, která je líčena jako rajská zahrada, kde řeky jsou z želé, hory z čokolády a mráčky ze šlehačky do které utekl z jakéhosi Mordoru na západě tlusťoch s americkou vlajkou lze ještě unést. Ačkoli jeho počáteční umytí rukou s tím, že bude záměrně ukazovat jen to dobré může fungovat pouze pokud vyloženě chcete, aby se vám film líbil, protože s tímto argumentem mohou operovat libovolné Televizní noviny. Hůře se snáší samotný proces, kdy polomobilní mastodont v buranské kšiltovce chodí od člověka k člověku a vede ho vágními, povrchními otázkami tam, kam jej potřebuje. Jakmile se dočká chtěné věty, neváhá jí dvakrát, třikrát zopakovat (což film prodlužuje minimálně o 15 minut), pokud se k tomu dotyčný přímo nemá, tak mu skáče do řeči tak dlouho, dokud to v zásadě neřekne za něj. Navíc se jedná o formálně nejodfláknutější dokument režiséra. Proslulé Moorovské montáže téměř chybějí a celé je to spíše jak video z dovolené, což se obávám, že tak nějak celá akce trochu byla. (27.04.2016)

Michael Moore změnil image a místo tlustého dědka teď vypadá jako tlustá bába, ale jinak se toho moc nezměnilo. Naštěstí je to mnohem zábavnější než "O kapitalismu s láskou", protože se zabývá nám mnohem bližšími evropskými zeměmi a všemi těmi sociálními vymoženostmi, které tu máme a v USA nemají, jako např. dlouhou dovolenou, zdravá jídla ve školních jídelnách, rovné příležitosti pro ženy, fešácké kriminály a vzdělání zdarma. Pro Evropany je to asi zábava, protože Moore to tu líčí jako ráj na zemi. Jak film působí na Američany by mě zajímalo. (28.04.2016)

Cause we have problems that no army solve... Zaměstnanci cestovních kanceláří vědí, že kouzlo zahraničních cest spočívá na skutečnosti, a nechytejte mě prosím za číslo ani za slovo, z 10ti procent; zbytek je iluze. Zatímco v cestovních kancelářích o tom pomlčí, Michael Moore, dokumentarista s pověstí manipulátora na jedné straně, filmaře s názorem na druhé, se k filosofii filmu explicitně hlásí: I am supposed to pick up the flowers, not the weed. Jeho turné po zemích, kde se nejspíš najde leccos, co nefunguje tak dobře jako ve Spojených státech (třeba dovednost příslušníků pořádkových sil cílit do černého :-)) může otevřít oči zalepené mizerným vzdělávacím systémem a mediální vymývárnou nejen Emeričanům, ale i nejednomu středoevropanovi. Alespoň já věděl o finském vzdělávacím systému hovnajs a nyní mám alespoň důvod si ověřit, v čem všem mi Moore lhal. Zábavné nejen v okamžicích, kdy se Italové diví, že všude ve světě nemají zaměstnanci 6 týdnů dovolené, které lze převádět z roku na rok. (29.05.2017)