Dunkerk

Nolanovy předchozí filmy byly sice vypravěčsky rafinovanější a myšlenkově ambicióznější, ale okázalá struktura v nich mnohdy zastiňovala emoce. Dunkerk, držící se v řadě ohledů více při zemi, je zatím jeho nejfunkčnějším prototypem velkofilmu, jaký Hollywood v současnosti potřebuje, velkofilmu, který budete chtít vidět nejen v technicky špičkově vybaveném kině (nejlépe v kině IMAX), ale navíc opakovaně. Díky soustředěné režii je v něm vše podřízené maximálnímu smyslovému zážitku, jehož intenzita stoupá s každým zhlédnutím, neboť se lépe orientujete v časových vztazích mezi jednotlivými liniemi a můžete víc prožívat a méně řešit naratologickou skládačku. Opojné, závratné a ve své intenzitě nepolevující od začátku do konce. (Třikrát kino, z toho dvakrát IMAX.) Všechno ostatní, co mě k Dunkerku napadlo, si můžete přečíst tady. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, MessiáŠ, J*A*S*M, Baxt, JitkaCardova, Triple H, Petike, DoNotCross, anagi609 (09.08.2017)

Dramaticky podle očekávání soustředěně vygradované, životností osobního zážitku na hraně dokonalosti a zařezávajícím hudebním doprovodem až fyzicky vyčerpávající. Nolan je už více než dekádu ve formě, jakou mu všichni ostatní mohou jen závidět a snad jen kvůli sevřenosti válečného žánru, který nepovoluje scénáři odbočky kamkoli jinam, bude v mých očích Dunkirk za jeho předešlými veledíly o krok zaostávat. (25.07.2017)

Christopheru Nolanovi se povedlo takřka kongeniálním způsobem skloubit mohutnou válečnou rekonstrukci typu Příliš vzdálený most s komorním (ne)hrdinským dramatem Víkend na Zuydcoote, jehož výsledkem je válečná podívaná, jaká tu x let nebyla. Za pomoci podmanivého soundtracku Hanse Zimmera nás udržuje neustále v napětí a postavy dokáže divákům přiblížit tak, že okamžitě přirostou k srdci. Na míle se vyhýbá prvoplánovému ždímání emocí a válečné hrůzy dokáže zobrazit tak, že se vojín Ryan může jít zahrabat i se scénou vylodění v Normandii (všechny scény na loďce pana Dawsona či německá stíhačka vs. admirál Bolton na molu jej svou působivostí bez problému předčí). Naopak vyzdvihuje civilní hrdinství obyčejných lidí (Mark Rylance, dokonce i admirál Kennetha Brannagha působí velice civilně) a vůli přežít a zachovat si i v mezních chvílích důstojnost. Bez výhrad 100%. (25.12.2017)

║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $190,068,280║Tržby Celosvetovo $527,268,280▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Precízny detailista Nolan opäť dáva zo seba to najlepšie. Postavy tu nemajú nejakú razanciu, hĺbku, sú len skôr takými figúrkami na šachovnici, ktorú sledujeme ohľadom udalostí z rôznych uhlov. Aj keď len na malej ploche. Máme zas možnosť sledovať klasickú Nolanovskú skladačku. Vojnovú tému ponúka z iných uhľov pohľadu, než sme zvyknutý. Máme tu nepriateľa ktorého takmer nevidíme. Strach, napätie je hmatateľné. Burácanie guliek, torpéd, bômb, je to tu razantne silné, ohlušujúce, mrazivé, dostáva to človeka do vytrženia. Vzdušné súboje a potápajúce sa lode tu majú až desivý podmaz neskutočnej reálnosti. Nolan sa zas predviedol. Silný zážitok. /videl v kine 2x: 100%/ (02.08.2017)

To čeho jsem se bál, tedy štědrá věková přístupnost, nakonec nevadí. Dokonce je působivé, jak mrtví vojáci jakoby mizeli do prázdna, tím jde o velmi "filmový" zážitek. Ostatně hodně věcí tu je velmi "filmových" i při "obětování" vztahu k realitě - což ale neberu jako výtku v žádném slova smyslu. Jde zkrátka o velkolepý konstrukt, příběh o události (proto ne o lidech). Filmovost Dunkerku ostatně dokáže to, že se vsadím, že bude popisován takřka výhradně skrze to, jak se vztahuje k jiným válečným filmům, o kolik toho ukazuje víc nebo míň než ony... Rozhodně velká Nolanova exhibice, kterou nejde nerespektovat, i když mě příliš nezasáhla, nevtáhla a můj zážitek z ní byl "jen" racionální úcta k dobře odvedené práci. Byť třeba hrátky časem hraničí s čistým gimmickem... i když tím se opět vracím k tomu, že Dunkerk není nic míň a nic víc než Film. (19.07.2017)