Bez vědomí

HBO se pochlapilo a nasadilo kompletní seriál na HB GO, a tak jsem to slupnut jako malinu.... Depresivní filmařsky dokonale zvládnuté dílko, je jak bývá u HBO zvykem na vysoké úrovní .Zápletky se proplétají a zanechávají díl od dílu depresivnější dojem. Období kolem Sametové revoluce nastřeluje mnoho otázek které vás nenechají klidné ani po skončení sledování a myslím, že vám trochu i sametka zhořkne. Mě však ne, protože jsem vždy tvrdil. že jsme měli ten samet vynechat...Jak autoři uvádějí jedná se však o fikci a tak hořkost nebude až tak hořká... Velmi povedené. (18.11.2019)

Mám s panem Zachariášem problém. Začalo to už při Pustině, kdy pro něj nebylo nic dost hnusné, aby to stálo za natočení, a depresivním a nepravděpodobným Bez vědomí to jen pokračuje. Nemám nic proti hororům, pokud jsou ovšem podávány jako produkt autorské fantazie a nikoliv jako snímek reálného života, historie. Bez vědomí se tváří jako odraz opravdového dění v konci roku 1989, ale ve skutečnosti se jedná spíše o odraz rozervaně nespokojené duše režiséra. Říkejme tomu třeba umění, ale já se ne to dívat nechci. (21.12.2019)

Po Hořícím keři a Pustině přidalo HBO Europe do své sbírky další opravdu povedený kousek.Bez vědomí se sice opatrně rozjíždí,ale když se někdy v polovině druhého dílu opravdu rozjede,nezastaví se až do konce.Nevybavuji si,kdy u nás naposledy vznikl podobně dobrý kus,který se s klidem dá označit za špionážní thriller.Ivan Zachariáš už v Pustině dokázal,že ,má nesporný talent a tady to jen potvrdil.Bez vědomí má bez větší pochyb možná ne světové,ale rozhodně Evropské parametry a to ne jen po technické stránce,ale i po té příběhové a v neposlední řadě herecké.Je skoro až smutné,když divák v průběhu zjistí,že za těch 30 let od revoluce se vlastně nic nezměnilo.I když se Bez vědomí odehrává na konci osmdesátých let,je vlastně mnohem aktuálnější,než kdejaký soudobý seriál.Ať už ve zobrazení toho,že vlastně všichni jsou svině pokud jim o něco jde,tak v tom,jak hezky ukazuje sílu dezinformace a prakticky nemožnost jí jakkoliv odhalit...90% (22.11.2019)

Seriál jsem si od prvních chvil užíval a ačkoliv jsem se obával přepáleného finále, byl jsem nakonec nadmíru spokojen. Pokud bych měl srovnat s podobně zaměřeným Rédlem, alespoň u mě tentokrát daleko více převažovalo napětí nad nějakou tíživostí. Bez vědomí je sice seriál o lidech, kteří jsou více či méně v hajzlu, ale především je to hrozně zajímavá špionážní podívaná, u které se divák rychle naučí nevěřit nikomu a ničemu. Snad poprvé jsem měl možnost vidět trojrozměrně vykreslené, zranitelné a uvěřitelné estébáky. Ono se o tom moc nemluví, ale i tohle byli lidi, kteří řešili své osobní problémy a chodili z práce domů za nemocnými manželkami. Takže i přes odpor k jejich práci jsem za tohle rád, protože děsivých figur v černých tatraplanech je plná Zdivočelá země, nemluvě z druhé strany o panákovi Žitném z 30 případů majora Zemana, který snad ani žádný osobní život nemá. Závěr je dost mrazivý, zejména rozhovor Vlacha s Marií nad fotkou ze spisu a úplně poslední scéna, ale o to lepší pocit z tohohle seriálu mám, a to i přesto, že hry tajných služeb jsou především hrozné svinstvo. (1 307.) (20.05.2020)

Bizarní podívaná. Jeden by málem podlehl dojmu, že takhle to nějak bylo, jenže celá ta atraktivní špionážní hra má háček – je příliš překombinovaná a tím i stěží uvěřitelná. Samozřejmě, že vyšetřovací metody StB, KGB i MI6 byly v mnoha ohledech shodné, nicméně ledacos je už přitažené za vlasy, což ostatně přiznávají i odborníci. Ivan Zachariáš si dal ovšem záležet na vizuálně propracovaných detailech i na výběru hereckých představitelů, z nichž zejména Táňa Pauhofová, Martin Myšička, Jan Vlasák a David Nykl vyvolávají nemalou odezvu; možná proto je Bez vědomí záležitost, která diváka nenudí, ale napíná a nutí jej přemýšlet. Co na tom, že je to jen fikce. (19.02.2020)