Nový papež

Osobitý italský režisér Paolo Sorrentino naservíroval divákům další obrazovou lahůdku, disponující nesmírně vtahující atmosférou, podpořenou úžasným soundtrackem a okořeněnou notnou dávkou provokace. Rozhodně neztratil nic ze své kvality, přitažlivosti a originality. Přesto musím konstatovat, že Nový papež nemá tu sílu svého předchůdce z roku 2016. Těžko říct, zda to zapříčinila zpočátku téměř nulová přítomnost Juda Lawa, který byl alfou i omegou seriálu Mladý papež. Ačkoliv se John Malkovich zhostil role nejmocnějšího muže katolické církve naprosto skvěle, tak teprve poslední tři epizody, v nichž se opět hřál na výsluní Jude Law, měly patřičný nadhled a údernost. (85%) (12.11.2021)

Za mne horší než Mladý papež. Nic proti J. Malkovichovi, ale nějak mne nebavil. Jeho řečnění nemělo tu jiskru jako v podání J. Lawa. I proto jsou nejlepší díly až ke konci seriálu, kde se konečně rozjede i Voiello... Jen poslední díl skrývá dvě tři hlášky při kterých jsem se od srdce zasmál... Dobrá práce! (30.09.2022)

Nového papeže vlastně vnímám úplně stejně, jako toho Mladého. Sorentino opět intrikuje, filosofuje, rozesmívá, dojímá a okouzluje vizuálními kouzly. Jediný rozdíl je v tom, že Lawa vystřídal na papežském stolci Malkovich, což sice změnilo charakter samotného Svatého otce, ale nikoliv celkové vyznění. Navíc Voiello zůstává a já mám neodbytný pocit, že především o něm to vlastně celé je. Dokonalost takřka božská. 100% (20.09.2020)

Je to trošku jiné, víc provokativní, více sexuální, ve finále pak (skoro) stejně dobré, jako jeho mladší předchůdce. Law, Malkovich a Orlando naprosto skvělí a to trefování do Vatikánu je tady dovedeno ještě k větší dokonalosti, nebo možná propracovanosti. Paolo Sorentino nebude asi nikdy filmovým režisérem mého srdce, ale co se týká těchto dvou seriálů splnil svůj úkol téměř na výbornou, takže si dám klidně do budoucna další, třetí chod. Pokud tedy nějaký vůbec bude. (16.04.2020)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. 1) Nová řada papežské story převzala od Mladého papeže jeho nejvýraznější negativum - kodrcavé nevyrovnané tempo._____ 2) Spoiler. Prostředí a postavy už nepůsobí tak mimózně a z jakoby jiné galaxie. Silně chybí Lennyho expresivita hraničící s transcendencí. Piovi následovníci už ani v nejmenším nepůsobí jako vyvolení Bohem. Zvěstování v metafyzické podobě v Lennyho režii se mění v jakýsi Soubor opatření (Jakeš a spol. jistě prominou) nových mocipánů. Šokující fascinace první řady se transformuje do sarkastické kritiky církevních poměrů._____ 3) Aby tento odklon od charismatu k pragmatismu nějak okořenil, používá režisér stále dráždivější a výstřednější vnější podněty - rockovou hudbu, sexuální scény. Kdybych použil církevní terminologii - autoři se rouhají, seč mohou, ale chybějícícho charismatického vůdce nahradit nedokáží. Konec pak jen podtrhuje tuto tvůrčí bezradnost, která vrcholí v pointě, kterou si sice přejeme, ale jejíž pragmatismus volá do nebe (kam také jinam v tomto prostředí)._____ 4) Není ovšem všechno jen horší. Méně nadpřirozena, více emocí. A ta hudba!_____ 5) Výstižný koment: tron***, ledzepfan****. (04.06.2020)