Skrytá válka

Skoro až komorní pohled do takové "obyčejné" teroristické buňky, která se chystá na atentát v centru Paříže. Vedle novináře, který plní roli infiltrátora, film představuje i různé motivace jednotlivých členů a snaží se tak obsáhnout nejčastější důvody, které vedou mladé muže k tomu, aby se stali islamistickými teroristy. Vedle toho je tu načrtnuta i příprava útoku, či rozpory mezi jednotlivými členy, kterým se ne vždy daří přejít od slov k činům. To, že se tvůrci vyhýbají nějaké nabušené akci či špionským kejklům, dodává celku na důvěryhodnosti a v kontextu s děním v posledních měsících film působí i jako něco víc, než pouhé varování. Jediné, co se moc nepovedlo, byl samotný závěr. Pokud by byl tragičtější, získal by film na naléhavosti. Ale i tak jsem spokojen. 75% (06.08.2016)

Islámský fundamentalismus je takřka cítit z každého záběru. Svět, který film ukazuje, je tristní příklad svobodného světa, takže v tomto ohledu nic překvapivého. Postava muslimského novináře je samozřejmě jistá úlitba. Troufám si říci, že ve filmu není zcela bezvýznamné nebezpečí návodu, (viz Avenue des Champs-Elysées). (28.09.2016)

Mazec. Film o tom s čím se nyní potýká velká část západní Evropy. A to předpokládám, že to vše (bombové útoky, mačetové útoky, jízda náklaďákem po promenádě atd...) je jen začátek toho čemu muslimové říkají džihád. Nevěřím a nedělím muslimy na militantní a ty hodné. Korán je psán tak, že celá ta nauka je militatní a kdo se chová umírněně, nedodržuje korán a tudíž hřeší. Muslimy tedy dělím na ty co konají hned a na ty co pomalu čekají až dojde k islamizaci našeho světa ,,skrze dělohy jejich žen'' jak řekl Kaddáfí. A't tak či tak nečeká nás nic dobrého pokud hned teď nevzamatujeme. Musíme se naučit být zlí, a oni jsou moc zlí! Pokud si chce někdo někde v Emirátech či jinde věřit v Alláha, prosím. Ale tady naši předkové stovky let věděli, proč zde islám nechtějí. --- Filmů jako Made in France začne přibývat stejně tak jak bude otázka islámu stále pačivější. I bez současných migrantských vln ,,ubohých uprchlíků před válkou'' pozvaných šílenou nesvéprávnou Angelou, mají země jako Francie, Belgie atd.. co dělat s potomky migrantů z prvních migrantských vln ze šedesátých a sedmdesátých let. (koneckonců o tom je i náš film). Jak budou řešit naši politici nárůst násilí na naší ,,západní zkažené společnosti'' podobnými partičkami jako byla ta ve filmu a těmi dalšími nově příchozími, opravdu nevím. A po pravdě mám z toho strach. Škoda toho hepáče na konci i faktu, že hlavní hrdina byl muslim což má asi působit smířlivě na ty hodné návštěvníky kin (co zatím nemají žádnou buňku). 4 pytle hnojiva. * * * * (07.08.2016)

Francouzi se rozhodli, že si natočí vlastní mafiánský film ve stylu současné britské školy, kdy jde hlavně o zachování současného prostředí. Stejně ale máte pocit, že to je celkově tak nějak vytržené z reality a ve skutečnosti to až tak realistické není. Není to ultranásilné, je to jen takové průměrné. Nic víc. (02.02.2016)

Původně naprosto vizionářská filmová předpověď teroristických útoků v západní Evropě (film byl natočen ještě před útoky na redakci časopisu Charlie Hebdo), ze zpětného pohledu vzhledem k řetězové řadě událostí ve Francii a Německu vysoce aktuální snímek... ,,Co kdyby" scénář Nicolase Boukhriefa a Erica Besnarda se skutečně trefil do reality a zhmotnil se ve skutečné vlně řádění džihádistů, což se v dějinách kinematografie děje povětšinou spíše vzácně, a opravdu si nemyslím, že by z toho oba tvůrci měli radost. Příběh pětice francouzských občanů, zradikalizovaných mladíků z druhé generace muslimských emigrantů, kteří vyslyšeli výzvu k džihádu a chystají se zaútočit na Paříž, ,,hlavní město hříchu". Kolik takovýhle teroristických buněk je v Evropě ještě aktivních? Raději nevědět... Umění by mělo šokovat, konfrontovat samolibé diváky se zneklidňující realitou a zároveň je provokovat a analyzovat situaci. Tohle je ona ošklivá pravda. Jsme ve válce s muslimským fanatismem... Co se formální stránky týče, Nicolas Boukhrief natočil spíše komorní film, zvolil pomalé tempo vyprávění, v druhé půli se pak snaží zakomponovat do svého snímku i vyprávěcí postupy klasického thrilleru, což mne osobně trochu rušilo. Je zajímavé, že ač jeden z hrdinů natáčí většinu příprav na videokameru, Boukhrief nepoužil tento formální prvek ani jednou a nezdůraznil tak (pseudo)dokumentární rovinu snímku, čemuž bych já osobně coby divák dal přednost. Obecně lze ovšem konstatovat, že v případě Skryté války obsah vysoce převyšuje zvolenou formu... (31.07.2016)