Ohlédnutí

Mám rád Čepka a do filmu jsem šel hlavně kvůli němu. Také mne zajímalo samotné ohlédnutí, protože rok 1968 umožňoval těsně před srpnem se ohlédnout leckdy i pořádně. Zprvu mne bavila ta konfrontace volnomyšlenkářského Františka s komunistkou Olgou. I to pátrání zpět bavilo a některé momenty z doby okupace a kolektivizace byly drsné ač byly velice kratičké. Postupně jsem ale filmu nějak přestával rozumnět a závěrečná Čepkova věta mi nesedla vůbec. Jinak Čepek hrál tak nějak normálně, nebyl jsem z něj úplně odvařený. Snad to bylo jeho mládím. Stejně jako jiné i mně zaujala účast paní Kaplanové v roli sedlačky, ke které se Olga s Frnatiškem vrací.... Rozhodně se jedná o dost depresívní film. Určitě ho dám někdy ještě jednou, ale zatím je to jen za tři třešně za uchem. * * * (08.05.2015)

"Existuje vůbec něco, pro co by se dalo žít?" Do Františkova života (typická role pro Petra Čepka), muže s "poctivými a čistými oči", který neví co s životem, neboť jeho "duše se splasklá jak vypuštěný balon", vstoupila žena s "kantorským komplexem," aby ho naučila "trpělivosti a pokoře" . Jistou trpělivost musí mít s tímto Mášovým filmem i dnešní divák. Je totiž tematicky i dějově dosti rozkročený a ve svém důsledku i nesoudržný, neboť skáče ze současnosti do minulosti obou hlavních protagonistů. Ty minulé děje jsou na svou dobu líčeny velmi odvážně, neboť se film věnuje řadě tabuizovaných témat (chování partyzánů po 9. květnu, osud sovětských zajatců, procesy v 50 letech, násilná kolektivizace). Ale to  prolínání této smutné minulosti s mnohdy tvrdou realitou současnosti mi ne vždy úplně sedělo. Hlavně mi není asi jasné, co bylo hlavním Mášovým cílem. Zda poukázat právě na tu problematickou minulosti (což velmi oceňuji) nebo spíše na problematickou současnost. Film je vyprávěn retrospektivně, takže divák již z úvodu ví, že Olga ve své snaze přimět Františka k "pokání" a "naučit ho pokoře" uspěla. Nemá ale vlastně moc šanci poznat, jak se tahle změna ve Františkově chování projevila (viz jeho poněkud hrubé chování k Olze těsně před koncem filmu). Těžko taky říct, jak si vyložit její závěrečná slova věnovaná Františkovi: "Ahoj človíčku". Šlo ji skutečně jen o to, udělit Františkovi jistou "výchovnou lekci" nebo k němu chovala jisté romantické city? Samotnému vyústění (tj. Olžinu odjezdu někam pryč) jsem v tomto směru moc nerozuměl. (22.06.2022)

Muž leží na posteli. Muž si sedá na postel. Muž vstává, bere do rukou knihu Ohlédnutí. Po chvíli znovu usedá a knihu odkládá. Masochistická devadesátiminutovka může započít… ne, jak se záhy ukázalo, nebude to jeden z těch filmů, kde hlavní hrdina pět minut kouká do kamery, aby následně deset minut korzoval podzimně „naladěným“ parkem. Formálně zajímavě uchopený snímek se ohlíží za dobou dávno minulo, bohužel stále bolestně aktuální. Jedna časová linie ukazuje hrůzou sužovaný národ během nacistické okupace, paralelně s ní sledujeme prostřihy na počátky budování socialismu. V současnosti (60. léta?) se střetnou osudy dvou lidí, jež předchozí události vnímali dvojí různou perspektivou. Dobrý dojem z hereckých výkonů Čepka a Třebické kazí příliš strojené dialogy. Nevěřím, že by takhle bez předchozí přípravy někdy mluvil nějaký, jakkoliv vzdělaný, člověk. A potom ten konec – společně s hnusným počasím venku zaručená depka. I přes nepopiratelné kvality nemohu hodnotit lépe. Měl jsem si pustit něco veselejšího. 70% (28.05.2008)

"Tak tohle je vítezství?"                                                                                                                                                                Petr Čepek byl přímo předurčen pro gaunery nebo později pro intelektuály. Zde se povedla zvláštní symbioza - gaunerský intelektuál. Film se ke mě dostal v době, kdy jsem vnímala nejvíc depresivní nápadu, tehdy mi byli oba hlavní hrdinové nesympatičtí, jejich jednání jsem nerozumněla. Dnes jsem filmy o soudruzích a kulacích, znárodňování a řešení starých křivd přesycena. Spíš než ústřední dvojice mne dostala postava Hodačové (Valerie Kaplanová) a jejího manžela. Po výborném filmu Hotel pro cizince se mi hodnotí těžko.                                                                                                               "Na tohle se přece nadá zapomenout. Na nic, vůbec na nic." (03.02.2015)

Bylo to ohlédnutí za dobou minulou, dobou velmi těžkou, ale Čepkovi ta role rozervaného, alkoholem prosáklého intelektuála neuvěřitelně padla, stejně tak i ideologické přesvědčení a politické komunistické angažování Jiřiny Třebické-ve filmu jako citově sblížená Čepkova alias Františkova partnerka. Opět jedna z jeho "NEJ" rolí, i když ke vší jeho úctě ne až zas tolik známých. Za zmíňku stojí ještě připomenout i menší roli Valarie Kaplanové, kterou jsem ve filmu s šedesátých let zaznamenal snad úplně poprvé, člověk ji má zafiksovanou až s pozdějšího období viz. Slunce seno, bába Tutovka nebo s pohádek pro děti, a nesmím zapomenout také na zpívající Evičku Olmerovou. (06.09.2007)