Skřivánčí ticho

Zvláští film, o jedné rodině či spíše dvou bratrech, jeden bydlí ve městě a je to skladatel vážný hudby a druhý žije na venkově a je předseda a žije si po svém. Buduje kde se dá, a všude leje beton či něco staví, což jeho brácha špatně nese. Zajímavý pohled jak se co dělalo , mnohdy platilo ruka ruku myje. Těžko to nazvat jen jako drama, spíš nepovedená moralita. Za zmínku určitě stojí trojice ožralých umělců co se chovají jak dobytek. Film je na jedno zkouknutí málo, na to aby se v něm člověk vyznal a lépe to pochopil. (19.12.2009)

Do kůlničky napršelo. A obávám se, že to se stalo i režiséru Mášovi, a to nejen tím, že se krátce po dokončení filmu změnil režim, byla zrušena cenzura a najednou se ve filmu mohlo říkat a ukazovat cokoliv, což on ve svém konceptu vzniknuvším ještě před listopadem 1989 použít rozhodně nemohl... (05.03.2014)

Vzniknout tak o deset let dříve, měl by tento film potenciál stát se kultovním. Nicméně výběr herců není úplně šťastný, Ladislav Frej není zrovna miláčkem národa, stejně tak Táňa Fischerová nebo Jan Schmid. Taky postavy nejsou tak prozaické jako třeba ve "Vesničko má, středisková". Je to syrové, absurdní a kraluje Petr Čepek v unikátní roli předsedy národního výboru. Některé pasáže se ovšem dokáží hluboko vrýt do paměti: Hlavou zeď neprorazíš, je betonová! (16.11.2017)

Není to úplně drama, spíš tragikomedie, nebo alespoň já jsem zde našel několik vtipných momentů (úmyslných), přestože některé z nich vyzněly hodně hořce. Hlavní hrdina se nehodí do své doby, žije a snaží se uživit klasickou hudbou, na kterou není nikdo zvědavý ve městě a už vůbec ne na venkově, má kolem sebe partu hyen, které ho jen vysávají a hází mu klacky pod nohy, k tomu přítelkyni, která ho pořádně nepodporuje a věrnost jí moc neříká, doma zase povedenou rodinku, která ničí jeho hezké vzpomínky a zároveň ideály. Jistě, mnoho věcí je zde přehnaných, někdy až zbytečně, ale hlavní poselství docela funguje i v dnešní době. A co je pro mě osobně u tohoto filmu pozitivní, je závěr, který neskončí tak úplně, jak by divák možná očekával, a tím snímek zůstane věrný své myšlence, tudíž celkově hodnotím lepším průměrem. „Akce je dobrovolná, ale každý si svůj kádrový posudek píše sám.“ (15.12.2012)

Mášu mám hrozně rád, je to velmi nedoceněný autor, který měl osud ne nepodobný Krylovi. Když jsem viděl Byli jsme to my? byl jsem nadšen. Film měl své chyby a patetické momenty, ale reflektoval život za komunismu daleko lépe než smířlivé Pelíšky ( Ačkoliv jsou Pelíšky výborná komedie, to nepopírám.). Předpokládal jsem tedy, že Skřivánčí ticho bude stejně podhodnocené, ale není tomu tak. Je to opravdu dost špatný film. Z postav šustí papír, jsou to často vlastně karikatury. Například skladatelovi kamarádíčci, jejichž jedinou úlohou je znovu a znovu ukazovat jak jsou prohnilí a jak je hl.hrdina proti nim jiný a lepší. Svoji myšlence podřídil Máša naprosto vše a nad uvěřitelností se vůbec nezamýšlel. Nebo si vážně myslí, že lidé přestanou chodit do lesa, kde je asfaltka? Cyklisté, a nejen oni, by asi nesouhlasili. Navíc hl. hrdina typově totálně nesedí. Ladislav Frej hrával fyzicky zdatné důstojníky, když ho má Petr Čepek zmlátit, vypadá to opravdu směšně, když se pustí do takového o hlavu většího chlapa, který má být vychtrlým umělcem, ale není jím. Petr Čepek je asi jediný, kdo film drží nad vodou, jeho maloměstský funkcionář a despota je poměrně uvěřitelný. Ve filmu přímo zazní výrok "Vesničko má středisková", který odkazuje na Mezela. Navíc zde opět hraje Čepek. Svěrák s Menzlem do svého filmu také dokázali dostat vesnické problémy ( korupce, kamarádičkovské kšefty), ale udělali to jemněji. Možná proto, že jim chyběla Mášova odvaha, jenomže to se paradoxně ukázalo jako klad, protože ve filmu je někdy lepší, když motiv jen nezastřeně zazní, když příliš akcentuje, je z toho kreč a patetičnost- Mášův největší problém. (14.11.2011)