Narušitel systému

„Na svůj hlas má zbrojní pas.“ Helena Zengel excelovala. Roli nezvladatelné zvládla na jedničku a být to na mně, tak jí Zlatý medvěd v zubech přinese Oskara. O to víc zamrzí, jaká manipulativní inkluzivní sračka se z filmu vyklubala. Naštěstí to vyvážily humorné komentáře těch, kteří tomu napálili 5 hvězd, ale současně píší, že holčička „byla na pěst“, tedy jim zcela uniklo humanistické poselství: „Nefackovat! Zahrnovat láskou a vono to s ní pude.“ Což o to, zahrnování láskou zní líp než zahrnování psychofarmaky, ale... Kam se, doprdelepráce, poděla vaše empatie... s jejími oběťmi?! Jaké jí měl Micha stanovit hranice? „Maximálně jedno zmlácené dítě denně, když do krve zmlátíš dvě, tři, tak večer půjdeš spinkat bez objímání?“ I dobroserská inkluze musí mít nějaké hranice aneb SVOBODA mojí, po LÁSCE toužící pěstičky končí u cizího nosu! Společenská pravidla nejsou „absurdní“ (© JitkaCardova) a dávat chudáky děti (imho taky zasluhující lásku a pocit bezpečí!) do jedné třídy s psychicky narušenou, agresivní, nezvladatelnou a naprosto nevypočitatelnou fretkou, je možná velice humánní vůči té pacientce, ale čiré zlo a velké bezpráví vůči jejím obětem. EMPATICKÉ OKÉNKO: [][] Co na to moje máma, moudrá a láskyplná žena? ♥ „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“ ♥ „Tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až... “ ♥ „Kdo chce kam, pomozme mu tam.“ [][] A závěrem tip pro sluníčkářské rodiče. Adoptujte si nějakou psychicky narušenou agresivní holku, je to ideální au pair. Hlavně k miminku. Zejména pokud rádi experimentujete, ale už vám došly tarantule a krysy se vzteklinou. (29.09.2023)

Námetovo úžasné, spracovanie priemerné. Viem si predstaviť, že z tejto témy by sa dal vytĺcť oveľa zaujímavejší film. Po dejovej stránke to bolo v podstate stále dokola o tom istom - hoci verím, že s deťmi s poruchami správania je to bohužiaľ naozaj len nikdy nekončiaci kolotoč impulzívnych náporov zlosti, agresie a nezvládnutých emócií. Takže to pôsobilo viac než symbolicky. Tou najväčšou prednosťou celého filmu je autentické prevedenie viacerých scén, a samozrejme herecký výkon Heleny Zengel. Celý film je však nanajvýš na zamyslenie, keďže nájsť riešenie ako ukázniť také deti, to je asi obrovský problém (a asi aj neriešiteľný). P.S. Veľký rešpekt pre všetkých pracovníkov v takýchto ústavoch. (26.06.2020)

Takovou uječenou kozu mít doma, už zadělávám na sociálku.., mít doma malého hitlera s tourettům syndromem, je úplně super, byla by to taková malá a naprcaná čivava, která by každého kousala, kdybych na něho ukázal. Aspergerův syndrom někdy mívám i já, hlavně když mi strejda Majk, nasouvá anální kolík do prdele, nebo když se mi jehovisté snaží násilím dostat do dveří, a prodat mi svoje "knížečky" ke spáse. Ta malá čubka mě naprosto srala, do té doby než jsem sám zjistil, že takový autista bývám někdy i já. Někdy byla milá, že bych si ji klidně i sám adoptoval, a postaral se.. hej, co si myslíte, vy úchyláci! Ale, pak to zase posrala svým ječičím mechanismem, takže asi tak, zase na druhou stranu, bylo mi ji i líto. Ani její matka neměla o ní zájem, a nikdo krom náckovitého Fujera ji nedokáže zkrotit a nakrmit, jenže ani on sám, nemá na to sílu a trpělivost. Konec nám nic nenabídl, protože nevíme, jestli skapala při pádu ze schodů nebo jí někdo adoptoval z Afriky. Nechápu ani smysl filmu, možná někdo chtěl jen několika lidem ukázat tuhle nemoc, nebo vnitřního démona, kterého má každý ve svý černý duši? Případ malé uječené pičky se sklonem k domácímu násilí. Možná jsem jen škodobilej, ale chtěl bych holku vidět za těch pár let, jak se na ní mrdkou udělá frajer na obličej, a jestli mu ze záchvatu vzteku neukousne péro. Psychoanalýza do hlubin študákovy duše... (10.03.2020)

Devítiletá Benni zažila v útlém dětství trauma a od té doby se chová často nepříčetně. Vlastní matka ji příliš nechce a Benni se protlouká různými ústavy, psychiatrickými léčebnami a sociálními zařízeními. Ze všeho nejvíc touží po trvalém zázemí a někom, kdo by ji měl rád. Když dostane nového školního průvodce, který ji pozve na výukový pobyt do lesa, zdá se, že konečně našla někoho, komu na ní záleží. Jenže Micho má vlastní rodinu a čekají druhé dítě. (05.04.2020)

Dlouho jsem tento film odkládal, musel jsem na něj mít náladu. I když mi přišlo, že ji nemám, tak jsem to dnes zkusil. A docela to šlo. Psychologicky dobře zpracováno, ten vztah pacient-ošetřovatel je zpracován hezky. Nikde se neobjevuje diagnóza, což je zajímavé a dodává to filmu trochu pocit záhodnosti. (28.08.2021)