Odpočívej v pokoji

Které slovo charakterizuje tento seriál lépe - "život" nebo "smrt"? Jsou to jednoduše obě, neboť jedno bez druhého stejně nemůže existovat. Six Feet Under vyobrazuje život, smrt a všechny strasti postmoderní společnosti naprosto dokonale a přirozeně, na nic si nehraje, nemoralizuje, v rámci možností nepřehání a nikdy nezkresluje (mimo jiné překonává i můj milovaný Cold Feet). Charaktery jsou natolik propracované, že propracovaností vůbec nepůsobí - jsou to lidé jako my a přesto si je oblíbíte víc, než kdejakého seriálového leadera (tahouna), nebo hrdinu v pravém slova smyslu. Jedinou pihou na kráse je, že děj někdy malinko poleví na dramatičnosti, ovšem stále v rámci 5 hvězdiček. PS: Závěr byl emocionálně to nejsilnější, co jsem kdy na /obrazovce/ viděl - brečel jsem jak malý kluk. 10/10 (22.01.2009)

Při sledování čtvrté série definitivně snižuji hodnocení na tři. První (a snad i druhá) série mezi čtyři a pět, tenkrát mi to připadalo neotřelé, originální, nové a dost mě to bavilo. Ale nejsem sám, kdo si všiml ztráty kvality dalších dílů. Stále je tu patrná snaha o originální nápady a nevšednost, ale... již to tak nějak není ono... (25.10.2006)

Odchylky od normálu v nejryzejší, a přitom nejrealističtější podobě vygradované do nadpozemských výšin. Když už si myslíte, že svět nemůže být pošahanější, Six Feet Under vás přesvědčí o opaku. Nikdo není normální, nikdo nedochází zaslouženého klidu - leda až po smrti. Jak řekl Charles Bukowski: "smetiště se plní. blázince se plní. nemocnice se plní. hřbitovy se plní. nic jiného se. nenaplní." - svět a jeho tak často skrytá tvář pod mikroskopem, od odsávání tělních tekutin přes drogy a umění, lásku a nenávist ve všech podobách až k černohumorným vtípkům a subjektivním promluvám, zážitkům a snům postav. Krutý život plný hledání sama sebe, někoho, kdo vás bude doplňovat, té správné práce, toho "něčeho", co nás bude nutit žít... všechny odstíny modřin a zranění, ať už viditelných nebo okem nepostřehnutelných, psychických, myšlenkových rozkladů a přešlapů, které nikdo nezvrátí, a zároveň to správné, co v životě je - rodina, láska, chuť žít a přežít všechno, co člověka pohřbívá šest stop pod zem. (15.01.2012)

K tomuto seriálu bylo již mnoho řečno a mnoho napsáno. Neubráním se však tomu, abych taky přispěl svým názorem. Seriál z prostředí pohřebácké rodiny Fisherových, z nichž všechny charaktery, ať jsou sebešílenější, si proste musíte zamilovat, mě totálně uzemnil a stal se pro mě návykovým. Ruth, Nate, David, Claire, Brenda, Keath, Rico a další prožívají své životy a veškeré jejich chování je naprosto uvěřitelné a bravurně zahrané. Herecké výkony v tomto seriálu absolutně nemají konkurenci. Uvěříte každé emoci, každému pohledu, každému fuck, které zazní, no řekněme, mnohokrát. Další věc, kterou bych rád vyzdvihl je hudba a uvodní znělka, která ve spojení s uvodní obrazovou sekvencí je prostě geniální. Dá se ni dívat znova a znova, ostatně jako na celý seriál. Ironie,sarkasmus a černý humor ve spojení s někdy velmi morbidními výjevy je v dokonalé rovnováze a nikdy není mnoho jednoho ani druhého. Každá epizoda je do detailu propracována a je vidět že na nich pracoval kolektiv velmi talentovaných lidí. Samozřejmě nesmím zapomenout na hlavního tvůrce, scénaristu a režiséra několika epizod Alana Balla. Myslím že si je velmi dobře vědom toho, že nic lepšího už nikdy nevytvoří. Pokud začínáte s sfu úplně od začátku, tak vám dám dobrou radu. Užívejte si každou epizodu, každou scénu, každou postavu, protože to co příjde na konci páté řady vás naprosto odrovná a budete se přát aby to nikdy neskončilo. Takovou emociolnální nálož jsem u žádného seriálu ani filmu nezažil, a troufám si tvrdit, že už ani nezažiju. Six feet under patří k tomu nejlepšímu, co jsem ze seriálové tvorby kdy viděl a osobně jej řadím na svůj top1. You can't take a picture of this, it's already gone. (13.01.2011)

Absolutní srdcovka až za hrob. Doslova. Bravurně namíchaný absurdní a přitom tolik reálný koktejl Alana Balla plný černočerného humoru, cynismu, pesimismu i optimismu a především živoucích postav, které si do jedné zamilujete i navzdory jejich mnohých charakterovým vadám (či právě pro ně?). Žádný jiný seriál není tolik a tak trefně o životě jako právě tento a na málokteré audiovizuální dílo tak moc sedí ohrané "že nastavuje zrcadla", díky čemuž to bez problému ustojí i slabší (v kontextu seriálu jako celku; sama o sobě je v zásadě více než obstojná) třetí sérii. Prostě nezapomenutelných pět let ve společnosti rodiny Fisherových. A pokud si jejich osudy poctivě prožijete spolu s nimi (tady o pouhém sledování nemůže být řeč), tak teprve poté opravdu doceníte a plně pochopíte, proč je závěrečná desetiminutovka právem považována za jednu z nejemocionálnějších scén vůbec. (03.08.2004)