Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Ambície predovšetkým. Aj bez naplnenia. Najprv zábava, potom deti. Ak sa nevydaria: pocity vymeniť za veci, užiť si život, hry, posedenia partnerov v kaviarňach a baroch. Doma po návrate: psychohry. Vrstovníkmi vychválené kultúrne akcie. Navštíviť, prediskutovať. V spore: prekliať sa do morky duše. Takto to zhruba medzi partnermi funguje. A ešte (v spoločnosti iných): najprv hovorenie o nich dvoch, v štýle: čo robíme, ako sa hráme, zabávame, pijeme, ako fungujeme, po čom túžime, aké darčeky si dávame. Nuda pri x - krát vypočutých floskuliach, hádkach, smiechotách a pomýleniach. V centre rozhovorov s okolím je vzťah a jeho fungovanie navonok i vnútorné pochybnosti. A ak nie je odvaha rozoberať seba, rozoberajú sa rovnako vášnivo a detailne vzťahy okolia - odvaha nechýba (!), takže pri rozhovoroch o iných nastupuje kritickosť priam ničivá. Väčšina inak žiť nevie, preto potom po rokoch preklína partnera. Či už navzájom alebo zvonku. Preto mi prišlo dielo ako fádne, miestami nudné a predchnuté divadelnosťou ako hrom. Vzťahový film storočia? Kdeže, len mierne utáraná a pre nevzdelancov aj sofistikovaná konverzačná podpichovačka páru, čo nemal dať iným ani sebe nič iné, len svoje vnútorné pochybnosti, trápenia a slabosti. A ešte k tomu nešikovne skryté. Ale zato vcelku výstižné znázornenie fungovania podobných dvojíc. V dnešných časoch ide zhruba o tie páry, ktoré trávia leto na chatách či kolektívnych hrách (festivaly, párties) kadejakými slovnými hrami (od meno, mesto, zviera, vec cez scrabble až po anagramy), poobede aquaparkami, či adrenalínovými hrami (padáky, paintball, bowling, túry do hôr)..., alkoholovým ničnerobením (pivo, tráva) a večer potajme túžia po odvážnej trojke, či nenápadne poškuľujú po swingers párty. Sračkárske a šťankárske pornofilmy majú ešte stále za underground, ale už by sa potajme a osve hádam aj odvážili. Ale neobávam sa, generácia zajtrajška už odvážne vstúpi do tejto novej (staronovej) éry vzťahových výkalov. (19.07.2012)

Tolik krutosti a tolik bolestivého sarkazmu - snad až příliš mnoho. V duelu dvou individualit vítězí fantastický Burton nad lehce ukřičeně přehrávající Liz na celé čáře. Připadám si provinile za to, že chladně konverzačnímu dramatu vyčítám, že je hlavně v první polovině jen sledem dialogů, ale trvá déle než se k divákovi dostane ta pravá pesimistická nálada. Každý asi potřebujeme svini k tomu, abychom našli lanýže. A z toho je mi pěkně mizerně. (13.07.2007)

Je to šialené, neurotické, znervózňujúce... ale fantasticky zahraté. A aj keď to vyzerá, že jediné hviezdy budú Burton a Taylorová, veľmi ma svojím výkonom prekvapila "žaba" Sandy Dennis, na ktorú som spočiatku pozerala ako na jej postavu - hlúpučkú naivku - ale toho Oskara za vedľajšiu úlohu si plne zaslúžila. (21.06.2007)

Scénář: Ernest Lehman .. Kurva, to byl hustej večírek! Hype, který do mne nalil kamarád, když se z tohoto filmu vracel z kina, byl značný. Čekal jsem dlouho, ale dočkal jsem se také. Filmový debut Mike Nicholse je neskutečně kvalitní podívaná. Divadelně konverzační drama postarších manželů, kteří v nočních hodinách hostí mladší pár, dává velký prostor k vyplutí všech skrývaných i nekrytých útrap, radostí a nejrůznějších her, balancujících mezi laskavým pohlazením a psychologickým týráním. Ani skvělá předloha či umná režie by nepomohla, kdyby se nemohla opřít o skvostné herecké výkony. V tomhle případě to nehrozí. Všechny čtyři postavy doslova koncertují a jen umocňují všechnu tu depresi a krutost v dlouhodobém vztahu, kde i přes zdánlivé všechno zkrátka něco chybí (07.06.2006)

Nichols uvězněný v okovech divadelní předlohy sice není tak pěkně koukatelný, jako když pracuje s upraveným filmovým scénářem, avšak kvalitu neztrácí ani tak. Přestože příběh víceméně sází na to, že člověk má s danou partnerskou problematikou osobní zkušenosti, i "laika" dokáže bez problému oslovit jednak chytře gradovaným scénářem plným hnusných životních pravd a lehce absurdních dialogů, a jednak hereckým koncertem hlavní herecké dvojice, který sice hlavně v případě Taylorové budí dojem uječenosti a přehrávání, ale hrát to jinak by znamenalo pošpinit a znehodnotit celou obsahovou stránku. A jelikož obě dvě složky si udržují po celou dlouhou stopáž vynikající úroveň, nelze se nudit a nehltat každé pronesené slovo. Ale na druhou stranu mít to opravdu tak blízko k realitě, jak tu mnozí zmiňují, Burton by musel v té výtečné scéně v úvodní části Taylerovou skutečně zastřelit - potom bych byl teprve navýsost spokojený. 75% (26.02.2014)