Vtip

Jeden z nejsilnějších filmů o umírání a o zákeřné rakovině, jaký jsem kdy viděl. Kromě vzpomínek se skoro nedostaneme z prostředí nemocnice, kde prochází očistcem profesorka literatury Emma Thompson. Film pochopitelně stojí na jejím strhujícím výkonu. Vidíme ji, jak se snaží s nadhledem komentovat své osudy, ale vidíme ji i ve chvílích nejhorší bolesti, kdy ani nemůže mluvit. Zajímavý je i pohled na doktory, pro které je pacientka jen objektem, studijní pomůckou. Nadšení mladého doktora pro rakovinu je směšné – při pohledu na člověka, který to ale nestuduje ale má to v sobě, ovšem mrzne úsměv na rtech. (12.09.2004)

"Zkroť pýchu, Smrti. Ač tě mnozí zvou mocnou a strašnou, tak se nám jen zdáš. Když všichni ti, jež za mrtvé už máš, nezemřou, na mnes´ krátká s kosou svou. Klid se spánkem, jenž je tvou podobou, přináší slast. A ty jí více dáš. Nejlepší nejdřív k sobě povoláš. Tělu jsi klidem, duši úlevou. Zoufalcům, králům štěstím posluhuješ, nemocí žiješ, jedem, válkami. Nás uspat opiem lze, čarami, líp než tvou ranou. Proč se naparuješ? Na věčnost procitneme ze zdřímnutí a nebude už Smrt, ty zemřeš, Smrti." Profesorka anglické literatury Vivien mockrát ukřižovala tento sonet Johna Donna na tabuli jako předmět odborné analýzy. Ošidnost jeho interpunkce a výklad abstraktních pojmů jako "metafyzický vtip" zavařil řadě jejích studentů hlavy a Vivien přinesl pověst chladné, necitelné jazykové puristky. Bez předchozích varování jí ale přišla dýchnout na záda Smrt osobně. Ano, je to další z mnoha filmů o rakovině. Je ale jiný než většina jeho předchůdců. Filosofovat o smrti v akademické rovině, s bezpečným odstupem vnějšího pozorovatele, je jistě snazší než přemítat o ní ve chvíli, kdy vám protne kosou vlastní útroby. Právě tak filmy o umírání většinou usilují spíše o to navodit v divácích pocity, jakými procházejí pozůstalí po blízké osobě, kdežto Vtip se snaží ukázat věc z první ruky; bez romantizování přiblížit prožitky pacienta. Vzdělaná, inteligentní a tak trochu povýšenecká vědkyně je náhle sama objektem zkoumání a analýz. Při vizitě se o ní mluví ve třetí osobě a zahrnuta všemi odbornými výrazy pro svůj stav, jakkoli pregnantními, by ocenila spíš trochu chlácholivé lidskosti. Vivien není vdaná, nemá děti, přátele, musí se se svým údělem vyrovnat sama. Nemajíc nikoho bližšího, obrací se přímo do kamery k publiku a snaží se věcně postihnout, čím prochází. Vtip byla původně divadelní hra, pravděpodobně monodrama, film je televizní a ano, je velmi upovídaný. Ale v žádném případě není nudný. Vivien mimo jiné říká "Vždycky jsem se slovy zacházela s respektem" a o filmu lze říci totéž, (nadstandardní český dabing z toho nevyjímaje). Emma Thompsonová je současně spoluautorkou scénáře a pravděpodobnou původkyní šibeničního humoru, kterým jsou monology Vivien protkány. Nejsem si jistý, zda je to účastí mé oblíbenkyně nebo objektivní kvalitou, ale kdybych měl jmenovat film, který člověka bez emocionálních ran pod pás smíří se smrtí, byl by to právě Vtip. 100% (25.04.2010)

Mimořádný film! Mám pocit, že Vtip nekončí titulky, ba si dokonce myslím, že tím teprve začíná. Když se mi to všechno začalo vzdalovat, rozevřela se mi v hlavě ohromná myšlenka. Tu neprozradím, ale když vnímáte a chcete, pak to všechno přijde samo. Došlo mi, že ten film odkrývá tabu a mě (odpůrce kýče) rozlomil v půl a nechutným způsobem připravil o řeč. Ta rozprava, kterou vede po celou stopáž Hrdinka (záměrně píši s velkým H) je neuvěřitelná. Není to vata! Má to hlavu a patu, žádná nutnost diváka nudit. Málokdy se slyší úchvatnější texty, než ty od Johna Donnea, které působí bolest, ale nejsou tak markantní, abyste prořvali noc. Emma Thompson odtrhla tu nemožnou bariéru "herec a postava" a vytvořila nový pojem: bytost. Profesorka literatury, dříve tvrdá a neústupná, nyní životem zkoušená, je opakem všech těch rádoby lidských postav, které jsem doposud viděl. Má sílu, humor a hlavně Rozum. Pěl bych ódy hodiny, ale kdo by to četl? Hodnocení je snad dost výmluvné :) (04.10.2010)

Velice zajímavé drama, o kterém se ani nedá říct, že to byl film. Mě to přišlo spíše jako dokument. Dokument o umírání. O filmu jsem nikdy nic neslyšel a fakt, že je starý už 11 let mě překvapilo. Emma Thompson zaválela, to se musí nechat. Úlohu splnila na výbornou. Ale kladu si otázku, jestli je třeba takové filmy vůbec točit. To, že je umírání strašné, ví přece každý, takže má cenu si to připomínat ještě ve filmu? Co člověk, to jiný názor. Nicméně už po filmu nikdy nesáhnu, i přes to, že to bylo zajímavé. Ovšem dívat se 90 minut na někoho, jak umírá, to stačí vidět jednou. Jinak Simona Posterová v českém znění byla vynikající. 75% (with J.) (11.01.2012)

Pokud by existovaly takové učebnice, které by naše děcka učily vzorně umírat, scénář Witu by bezesporu obsadil jejich první stránky. Cynický humor mísený s čirým zoufalstvím, do toho soforický klavír s obligátním "How are you doing" na každém kroku (zpropadené britské zvyklosti, eh?) a silný kulturní zážitek i emocionální prožitek jsou zkrátka zaručeny. (01.08.2014)