Režie:
Vít OlmerHudba:
Jiří ŠustHrají:
Valerie Chmelová, Antonín Sládek, Jaroslava Brousková, Jana Synková, Marta Vančurová, Karol Sidon, Miloš Vávra, Jaromír Borek, Tomáš Sedláček, Josef Dvořák (více)Obsahy(1)
Kdo příliš dlouho vybírá svého životního partnera, zpravidla přebere - tak zní staré pořekladlo. O jeho pravdivosti se přesvědčí i dlouho nerozhodná dívka, která marně hledá někoho, kdo by jí plně imponoval... I když film vznikal jako dozvuk české nové vlny 60. let a osobuje si nároky na jistou autenticitu, nedosahuje potřebných kvalit, aby plně zaujal. Tímto snímkem debutoval někdejší populární herec Vít Olmer. O zaměření jeho filmu nejlépe vypovídá jeho slogan: o dívce, která tak dlouho hledala, kdo by jí dal pár facek, až ho našla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Oslovilo mě to, i když ne úplně bezprostředně. Z filmu není cítit, co vlastně hlavní hrdinku k jejím milencům tolik táhlo. Erotické scény jsou suché, respektive spíše žádné. To možná způsobily tehdejší cenzurní zásahy. Hlavně mi ale mužské postavy připadaly dokonale nepřitažlivé a nudné. A tak jsem daleko víc ocenila, co film nabízí v druhém plánu. Ono toho není málo. Zaujaly mě dobové reálie, jako třeba Plzákova televizní poradna, kde zrovna vysvětloval, jak si zinscenovat "malé domácí psychodrama". No, a facky, to je moje... ()
Pan Olmer se v nové vlně pohyboval natolik dlouho, aby jí nasál, a tento film o tom svědčí. Ta kamera, ta nálada, ta snaha o civilismus jakou u Papouška či Formana (byť je to takový civilismus poetizovaný), to všechno tou novou vlnou je stále cítit. Jen to není tak dotažené, je to roztěkané, jak sama hlavní hrdinka, a tolik to nevtáhne do děje. No, aspoň Josef Dvořák tu měl pěknou roli sexuálního loudila. A od poloviny se film přece jen znatelně lepší. Slabé, ale přec jen čtyři hvězdy. ()
Určitá část filmových fanoušků vnímá Víta Olmera jako býk červenou barvu. Nemám s ním zásadní problém, ale musím jen souhlasit s těmi, kdo poukazují na to, že Vít Olmer nepatřil k velkým talentům své doby. V jeho režijních začátcích sice nikdo nemohl předpokládat, jak v 90. letech skončí u komerčních sraček té nejhorší úrovně, ale už tehdy bylo patrné, že nedosahuje té kreativity jako slavní režiséři české vlny 60. let a navíc že se ve svých režijních pokusech snaží spíš napodobovat než sám hledat. Na podobě jeho celovečerní prvotiny se podepsala právě snaha natočit podobný kousek s podobnou filmovou řečí jako Forman či Chytilová, ale výsledek je zřetelně slabší. Abychom nebyli nespravedliví, k rozpačitému výsledku přispěla i doba dokončení filmu. V 70. roce už svobodomyslná tvorba skomírala a plíživě nastupovala normalizace. Takže film utrpěl i určitými cenzorskými zásahy. Nelíbily se například erotické scény. Ve filmu se tak spíš hodně mluví a jen málo řeší. Celkový dojem: 40 %. ()
Tenhle příběh mi přišel až neuvěřitelně aktuální. Přestože většina lidí hlavní hrdinku odsuzuje, podle mě se takhle v dnešním světě cítí plno mladých lidí. Dívka, která moc neví, co v životě chce. Vlastně ani to, co hledá - někoho, kdo jí dá pár facek? Ví snad jen to, že se chce bavit. A taky touží po dítěti. Na druhou stranu si ovšem uvědomuje, že dítě potřebuje zodpovědného otce. Ale žádného takového muže kolem sebe nevidí, vždyť většina těch, s kterými spí, jsou ženatí, často otcové. A jak má tedy věřit, že najde v životě partnera, který bude vždy stát pevně po jejím boku? Pak se zamiluje, ovšem je tohle ten pravý? Kromě výborného psychologického příběhu nabídne film i velmi dobrou kameru Jaromíra Holpucha a Petra Prokopa. Určitě stojí za povšimnutí záběr nadšených Japonců pod Staroměstským orlojem, mačkající spoušť ve stejný okamžik, i scéna, kdy bláznivý rozhovor milenců doplňují zdánlivě nepasující detaily, které ale perfektně vystihují emoce ukryté ve slovech. ()
Osobně vnímám Olmerova 80. léta jako nejsilnější z jeho celé tvorby. Tak ahoj je pro mne jakýmsi ženským protějškem ke Kristovým rokům. Leč oba filmy mne míjejí. Vnímání světa a jeho hodnot, neukotvenost ve vztazích a ve vlastním životě nenachází ve mně žádnou rezonaci. Mnohem silnější a sirovější je Nahota natočená ve stejném roce. Olmerovou silnou stránkou bylo vždy sociální drama, člověk zasazený do své doby, zde však rozmělněné postavy bez pevnějšího uchopení. ()
Galerie (3)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (4)
- Antonín Sládek (Jan Kubíček) si zahrál nejen hlavní roli, ale navrhl i plakát k filmu. (sator)
- Vít Olmer v cyklu Zlatá šedesátá (od r. 2009) vyjmenoval některé připomínky cenzora k natočenému filmovému materiálu: neukazovat Prahu jako ošklivé město, v záběru neukazovat popelnice, bezdomovec nemá v bufetu sníst někomu jinému párek a nač ukazovat erotickou scénu – stačí o ni promluvit. (sator)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe. (dyfur)
Reklama