Dům bláznů

Nočnou krajinou uháňa vysvietený vlak. Skupinka pacientov z neďalekej psychiatrie ho pozoruje, pričom mladá harmonikárka spomedzi nich si predstavuje jej vysnívaného milého Bryana Adamsa, cestujúceho nočnou krajinou. Psychiatria sa nachádza na Kaukaze, v ohnisku čečensko-ruskej vojny. Vďaka lokalizácii ústavu sa dej presúva od poetického úvodu k dunivým výbuchom, otriasajúcim nielen ústavom ale aj dušami pacientov. Uvoľnené väzby medzi osadenstvom a žoviálnym lekárom nahrádza po úteku lekára a všetkého personálu z psychiatrie nutnosť postarania sa o seba. Výsledok pripomína štandardizovaný typ sovietskeho umeleckého filmu – chce veľa povedať, hlavne symbolikou, typizovanými postavami pacientov i vojakov (intelektuál s batôžkom, drsný čečenský vojak, antikomunistická bábuška, modliaci sa islamista, ľudomilný ruský kapitán). Film sa zároveň snaží o smutný romantický film, vojnovú drámu i bláznivú komédiu. Vyznenie o nenormálnosti „normálnych vojakov“ v konfrontácii s pacientmi psychiatrie je v poriadku, len maškarno-deklamačný spôsob, snažiaci sa ukázať všetko možné je nadbytočný. Herecký výkon harmonikárky si zasluhuje uznanie. (19.10.2004)

Zajímavý ale poněkud nevyrovnaný film. Má řadu kladů, ke kterým patří protiválečné zaměření, řada scén ve stylu magického realismu a la Kusturica, slušné herecké obsazení a pochopitelně námět zasazený do šílené doby v šílící zemi. Válečné snímky obecně mají obrovský potenciál a pokud režisér dokáže správně pracovat s emocemi, může vzniknout hodně zajímavé dílo. Určitý problém je v tom, že Končalovskij je za zenitem, není to zkrátka Sibiriáda. Jeho film je poznamenaný určitou artovou manýrou, postavy jsou příliš typizované, některým dialogům moc nevěřím a především se v Domě bláznů projevují takové ty klasické neduhy ruské (sovětské) filmové školy, tzn. příliš velká tendence k lyričnosti a neochota prostříhat zbytnělé scény. Osobně mně přišlo neetické i obsazení naturščiků, tzn. skutečně postižených pacientů ve filmu. Místy režisér okatě diváka vydírá, záběry na společenství nervově nemocných. Co naopak funguje dokonale, jsou např. absurdní scény obchodování mezi ruskými vojáky a čečenskými povstalci nebo záběry na vystresované a vyčerpané vojáky. Celkový dojem: 60 %. (19.05.2009)

Podobenství, typicky rusky rozmáchlé, tragikomické a místy absurdní. Se zajímavou atmosférou, tentokrát přece jen ne úplně jednolitou. Vzhledem k prostředí blázince a války se pak paradoxně zcela od reality odtržené pasáže romance s Bryanem Adamsem zdají nejnormálnější a nejlidštější. Spousta hlubokých myšlenek tu také nebyla zasazena na špatnou půdu. (04.07.2008)

Ač je film popisován jako romantické drama, moc dramatičnosti jsem tam nepostřehl. Spíš mi to přišlo jako smutná komorní komedie. Když se člověk nad tím vším zamyslel, muselo to být opravdu kruté, ale zde to zachyceno nebylo. Nejvíce mne zaujala postava Žany, která víceméně táhla celý film. A nejvíce mne překvapil Bryan Adams, který si tu zahrál její sen. 70% (20.01.2014)

Tak ono je to drama? A já bláhová myslela celou dobu, že se dívám na komedii... Ať už to záměrem tvůrců bylo nebo nebylo, v každém případě jsem se dobře bavila. Něco tak ujetého se často nevidí. Ruských filmů zase tolik neznám (pokud nebudu počítat povinně shlédnuté válečné filmy a Mrazíka, tak snad jenom vydařenou Ironii osudu), ale tenhle považuju za velmi povedený. A nemyslím, že by to bylo kvůli účasti Bryana Adamse. (02.01.2011)