Oidipus král

Přenádherná krajina. I komponování obrazů v ryze estetických intencích se mi dost líbilo. Proto je pro mě nepochopitelné, proč byla kamera místy tak rozklepaná a proč to vypadalo, jako by to natáčela banda nadšených kamarádů po civilní šichtě. Škoda, že to PPP neudělal celý v současnosti. A jednoznačně miluju Juliana Becka v roli slepého věštce. (19.10.2010)

Ten film má skvělou výpravu, výborné exteriéry, zajímavé kostýmy (snad jeden z mála filmů, kdy jsem si něco takového podrobně prohlížel), jenže mi vůbec nesedl příběh, respektive způsob jeho vyprávění. Franco Citti jako by se teprve rozehrával, občas mi svou křečovitostí připadal až trapný. Chytlo mě to až někde půl hodiny před koncem. Tam se najednou všechno změnilo, příběh chytl pořádný dech, nabral koule a strhl mě s sebou, Citti se rozehrál a Silvana Mangano v modrých šatech je naprosto božská. Pasoliniho ćameo velmi pobavilo. Ne že by byl nějak extra špatný, ale zatím je to nejslabší film, co jsem od Pasoliniho viděl. (02.05.2012)

Nebýt prologu a epilogu ze současnosti, byla by to obyčejná adaptace antické tragédie. Prostřední část totiž není ničím víc než velmi neosobním a zdlouhavým dramatem na téma neovlivnitelnosti osudu. Odvážil bych se dokonce tvrdit, že prvních a posledních deset minut mělo Oidipa pouze povýšit mezi artové filmy, jinak nemáme nad čím dlouze přemýšlet. 70% (27.04.2006)

Pasolini previedol klasický príbeh do výsostne filmovej reči, ktorej veľkoleposť je umocnená metafyzicko-surreálnymi prvkami (prázdne vyprahnuté priestory s "barbarskou" berberskou architektúrou, mimoriadne sugestívne masky veštkyne a sfingy a v neposlednom rade drásavo expresívna japonizujúca hudba odkazujúca snáď ku Kurosawovmu Krvavému trónu). Vzhľadom k tejto štylizácii mohol Pasolini upustiť od "povinného" pátosu, miestami vari až nechcene komickému. Úvodný predlhý záber na tvár dojčiacej Silvany Mangano, v ktorej sa objavujú protichodné emócie, je nezabudnuteľný a zaručene bude diváka "strašiť" až po kremáciu. PS: S odstupom času pridávam hviezdičku. Vlastne nie, ona sa pridala akosi sama. (10.06.2009)

Otázkou dne je, co tento film chtěl světu říci. Pasolini chtěl upozornit na dva základní tematické aspekty - autobiografický a politicko-sociální. Příběh Oidipa je znám snad každému a zde se jedná jen o jeho přenesení na plátno. Bohužel v otřesných exteriérech Maroka a strašných kostýmech. To si jistě Sofoklovo dílo nezasloužilo. A úvod a závěr filmu? Jak napsal Matty:"Prvních a posledních deset minut mělo Oidipa pouze povýšit mezi artové filmy." S tímto tvrzením plně souhlasím. Ovšem režisér to vidí samozřejmě jinak. Počátek vyobrazuje Pasoliniho narození a jeho odpor proti nástupu fašismu. Konec pak tragického hrdinu, chudého žebráka v průmyslové zóně Milána let šedesátých. Jistou výpoveď v tom tedy lze nalézt, avšak já jsem ji neobjevil a celý film ve mě zanechal mdlý dojem. (01.03.2007)