Železný kříž

Film a žáner, pre ktorý Peckinpah vynašiel svoj naturalizmus. Kto iný toto môže vymyslieť. Druhá svetová z pohľadu pár Nemcov tlačených do kúta Rusmi a rozdielnosťou dôvodov, pre ktoré bojujú. Ideály, nepríjemná povinnosť, či kúsok kovu symbolizujúci zachovanie pýchy, ktorá tvorí štandard v aristokracii. V sutinách utrpenia sa ťažko hľadá charakter, ale smrť čaká na každom kroku. Ako sa tu už opakovane spomínalo, absencia nemčiny dojem trochu kazí, ale napriek tomu je pre mňa silnejší než v tom klasickom westerne a klasickom hixploitation, ktoré som od Sama zatiaľ videl. (13.03.2014)

Tak já nevím, co to vlastně mělo jako být... Realistický válečný film ne, protože na tom je tam moc nesmyslů. Psychologický film taky ne, na to jsou zase dialogy dost stupidní. dobrodružný? to už by šlo. Peckinpah byl dobrý režisér na westerny, ale ne vždycky se dají příběhy postavené pro western naroubovat jinam... tuplem ne na východní frontu roku 44. Coburn je určitě charismatický chlapík a velitele čety průzkumáků bych mu i věřil (až na některé až podezřele oduševnělé promluvy), ale co všechny ty papírové figurky okolo (aristokratický kapitán, teplý poručík, chytré ruské zajatkyně)..... Kdo chce válečný film z německého pohledu, měl by spíš sahnout po filmech jako jje Stalingrad nebo ještě spíš po Das Boot. (20.11.2010)

.........Zcela stejně jako ve Strašácích, i zde Peckinpah dokázal, že umí. Oproti jiným válečným velkofilmům se zde ve velkém stylu snoubí válečná psychologie ( Long Day's Dying, The) spolu se špičkovou akcí, napětím, strhujícím střihem ( Enemy at the Gates). Přesto, že celé filmování a úspěch snímku stálo na chatrných producentských základem, vše nakonec dopadlo tak, jak nikdo ani zdaleka nečekal............. (07.04.2005)

Peckinpahova tvorba je zajímavým způsobem rozkročena mezi minulostí a budoucností. Právě na Železném kříži se to dá velmi dobře vysledovat. Technickými postupy, především ultra-rychlým střihem, střídajícím se s efektními zpomalovačkami, předbíhá film dobu bezmála o několik desetiletí. Avšak v rovině narativu se ohlíží zpět. A teď nemám na mysli zasazení příběhu do období 2. světové války. Hlavní postava Steinera, symbol autorových názorů, postojů i životní filosofie, jako by snad ani nebyla z dvacátého století. Je přenesena do válčícího Německa z dob dávno minulých, téměř zapomenutých. A ať již její vidění světa založené na cti a pevném charakteru sdílíte, či je vám proti srsti, stejně ve vás nakonec vzbudí určitý druh obdivu. Jako ostatně vše, co je ve své jedinečnosti vzácné. (01.06.2016)

Tak jako nebylo to špatný, ale zase moc nechápu všechny ty chvalozpěvy o tom, že se jedná o jeden z nejlepších válečnejch filmů všech dob a že je to naprostá "must see" záležitost. Některý bojový scény jsou opravdu hodně brutální, hodně povedený a hodně se mi líbily. Ani mi moc nevadilo, že jsou natočený poněkud chaoticky a zmateně. Akorát snad hromadu zpomalenejch záběrů si moh Peckinpah odpustit. Na zbytek se dá koukat, chvílema jsem teda postavám některý ty jejich pohnutky a nejrůznější kecy moc nevěřil, ale budiž. Jinak na filmu je znát, že opravdu vznikal asi ve skormnejch podmínkách a byl spíchnutej tak trochu horkou jehlou. Jsou tam takový stupidní chyby jako konvoj americkejch náklaďáků na východní frontě (byl jsem upozorněn, že tohle chyba neni) + naprosto nesmyslná technika jako Fiat Campagnola nebo poválečný Saurery (v tomto případě teda spíš nějaký jugoslávský licenční výrobky). Celkovej dojem z filmu je spíš pozitivní, ale víc jak 3 hvězdy fakt nedám. P.S. Nejvíc mě dostalo, když jsem asi 5 minut po skončení filmu zapnul televizi a tam zrovna Kyslík se Zounarem vystupovali z vlaku a mašírovali si to do kasína. Jako podívat se bezprostředně po sobě na Železný kříž a na epizodu ze seriálu Chlapci a chlapi je opravdu zajímavá kombinace :-) (05.07.2012)