Scény z manželského života

Ešte predtým, ako som toto dielo videl v televízii, som mal možnosť vidieť prepis filmu ako divadelnú hru. Temer tri hodiny v divadle ma takmer dostali k zúfalstvu, čo ale bolo aj zámerom tvorcov ako filmu, tak hry. Manželský život je komplikovaný a pokus o harmóniu je zrejme boj s veternými mlynmi. Napriek tomu som z hlavných postáv cítil ich sebeckosť, neochotu sa prispôsobovať a nemyslím, že sú všeobecným prototypom manželstva. To sa dá zvládnuť omnoho bezbolestnejšie, len treba skutočne milovať a snažiť sa. (09.08.2009)

Jedno z vrcholných děl švédského génia prokazuje, že to, co je na filmu nejdůležitější, není výprava, nápaditost kostýmů, efektnost děje, ale buď dobrý, nebo ještě lépe vynikající scénář nejlépe autorské povahy, která splývá personálně s osobou režiséra. Komorní drama dvou dvorních Bergmanových herců je koncertem osobností světové úrovně. Dna filmového vztahu jsou nepochybně i zvraty bohatého vlastního Bergmanova partnerského života. Moderní manželství v Bergmanově ztvárnění navazuje na díla jeho velkých dramatických skandinávských předchůdců (Strindberg). Závěr filmu jakoby byl nástupem postmodernity. Mám-li v kostce shrnout své pocity z toho velmi neiluzívního pohledu, uchýlím se k biblickému rčení: Hoď kamenem, kdo jsi bez viny! (26.08.2007)

Bergman a já jsme doteď vůbec nebyli kamarádi. Viděl jsem od něj všehovšudy dva filmy a nijak zvlášť mě nezaujaly. Scény z manželského života mě ale dost možná donutí názor přehodnotit - takhle silné drama se nevidí každý den a něco mi říká, že ho z hlavy jen tak nedostanu. Tohle je ten Bergman, o kterém se všude pěje chvála! (19.11.2010)

Magnetické pouto dvou jedinců s obrácenými póli. Zhruba tak by se dal charakterizovat tento Bergmanův snímek o dvou lidech, které k sobě cosi neustále přitahuje, ale vzápětí dokáží jeden od druhého prchnout na několik měsíců. Velice civilní snímek skoro v divadelním podání těží zejména z obratně psaného scénáře a bezchybným hereckým duem Ulmannová, Josephson. Intimní pohled pod pokličku manželství a složitou strukturu vztahů mezi mužem a ženou. (02.03.2006)

Naprosto zničující film - jak svou stopáží, tak velmi statickým dialogovým stylem, i co se týče emocí a gradace. Raději jsem si ho rozdělil do dvou polovin, protože tohle prostě naráz pobrat nejde. Přitom první polovina, nenápadnější, kdy se ještě mnoho věcí drží pod povrchem mě svým potlačovaným napětím, které v jejím závěru propukne naplno zcela omráčila. Druhá půlka již nesází na soudržnost, vyvíjí se zde jednotlivé scény oscilující mezi cyklicky se vracející něhou a odmítnutí, které vede až k čiré agresi, při které se chce člověku jen odvracet oči. Ještě, že je tu závěr na opuštěné chatě, za chladné noci po zlé noční můře, kdy city, kterým se postavy vyhýbají, zamlouvají je, aby skryly jejich trýznivou absenci, alespoň trochu vyplynuly na povrch a oba životy se nejevily jako zcela ztracené a promarněné. Dle mého nádherná tečka za skoro tříhodinovým peklem a důkaz, že se Bergman na čas dostává z životní krize a opět je schopen hledět na svět s jiskérkou naděje. (29.04.2010)