Režie:
Zdeněk HofbauerScénář:
Jan KaplanKamera:
Josef StřechaHudba:
E. F. BurianHrají:
František Smolík, Jaroslav Mareš, Světla Svozilová, Jindřich Plachta, Marie Rintová, Vladimír Řepa, Jaroslav Zrotal, Vladimír Krška, Rudolf Deyl ml. (více)Obsahy(1)
Komunismus od počátků propagoval zlepšovatelské hnutí. Aby to divácky bylo stravitelné, ve filmu spolu soutěží dvě party - jednak zkušení dělníci, jednak nadšení mládežníci. Pro všechny ovšem platí, že práce je první potřebou člověka stejně jako neustálé zvyšování její produktivity. (oficiální text distributora)
Recenze (39)
Neskutečné. Hezky se při tom spalo, asi jsme o nic nepřišel. Budovatelské úsilí se značně neživotnými postavami, všichni zapálení pro splnění úkolů Gottwaldovy pětiletky, včetně maminky Karhanové, která upeče bábovku. Ale jaké čisto měli v těch dílnách, žádné špóny, podlaha ani montérky nezamazané od oleje, to se to na konci 40. let muselo radostně pracovat, když se navíc na vás ještě koukali Gottwald, Lenin a Stalin. Jeden bod za poslední záběr Trosek ze serpentin pod vrchem Kozákov. ()
Divadelní hra Parta brusiče Karhana (1949) byla v době svého vzniku velice úspěšné a oblíbená. Již v roce 1950 se populární veselohra, jejímž autorem byl Vašek Káňa, dočkala folmového zpracování. Komunistická agitka o "zdravém soutěžení", ze které dodnes číší dobové nadšení a optimismus. Nicméně ke kladné stránce filmu určitě patří herecké výkony mj. Františka Smolíka a Jindřicha Plachty. ()
Pomalu nestravitelná a nezáživná budovatelská agitka, opět jen samá práce, budovatelské nadšení, práce a zase jen práce, socialistická hesla, poučky, úderky a zlepšováky, na lásku a na soukromý život pomalu není čas. Ale přesto to mělo něco do sebe, tu dobu a myšlení těch lidí z nás tady nikdo nezažil, takže je těžké někoho kritizovat a odsuzovat. Souhlas ale s tím co se týká Plachty (ve svém bohužel posledním filmovém představení), že jde zcela určitě o jednu z jeho nejméně sympatických rolí, možná dokonce nejhorších, od druhé půle je to však zase ten starý dobrý Plachta, v jádru poctivý pracovník, zbavivší se starých přežitků a myšlení. František Smolík v příkladné uvědomělé roli zkušeného mistra-dělníka, milující svou práci a závod nadevše, je jednoznačně nejsilnějším článek tohoto filmu. Dělníky tenkrát tento film určitě zaujmout musel, propaganda ať už třeba k povzbuzení a uvědomění našich pracujících to byla mistrná:-) ()
Čekal jsem, že mě pohled na vzájemně zápolící pracovité soudruhy pobaví, bohužel zápletka se soubojem dvou generací soudruhů brusičů se objevuje až v závěrečných přibližně dvaceti minutách. Předcházejích sedmdesát minut je jen nesouvislou snůškou propagandistických dialogů a gest, které snad ani zarytého soudruha nezaujmou. Velkým záporem jsou i herecké výkony - František Smolík v roli soudruha Karhana seniora, působí civilním, ale zároveň i poněkud unaveným dojmem, Jindřich Plachta je v roli soudruha Fikejze poměrně nevěrohodný, když nejdříve obětuje soudržnost party a kvůli svému zdraví odejde do důchodu, aby se vzápětí ochotně vrátil zpátky za brusku, protože "parta se přece netrhá". Celkově má ale Karhanova parta pro dnešního diváka jakýsi zvrácený půvab, který nenavodí snad ani leckteré vydání Československého filmového týdeníku. ()
Soudruzi vrtali do hodně odvětví, která měli zaději nechat na pokoji. Prosadit svou ideu ve filmu není sice jejich největší chyba, ale je rozvněž neodpustitelná. Marně hledám nějakou pozitivní věc, kterou bych mohla pochválit. Hledá se velmi těžko ... Smutný pohled na vynikajícíchi herce Jindřicha Plachtu, kterému nakonec jeho komunistické přesvědčení zkrátilo život. ()
Reklama