Vyvrhel

Kto by už chcel mať za brata vyšinutého magora, ktorému prepína častejšie ako sa to dá tolerovať? Hlavný hrdina to nielenže schytáva, ale ide tomuto magorovi ešte oproti. Jedno sa ale musí nechať, mladému Mortensenovi nielenže sadla rola frajerského magora ako uliata, on sa v nej našiel natoľko, že si ho už ani nedokážem predstaviť v niečom inom. Chýbal tomu už len sakramentsky tragický záver. (30.01.2023)

Neuveriteľne výživný koktejl osobnej drámy dvoch povahovo diametrálne rozdielnych bratov od mladého Seana Penna. Kto by to bol povedal? A to ešte k tomu napísal aj podľa mojej mienky po dramatickej stránke dokonalý scenár, v ktorom sa verne zrkadlí realita života. Niekedy naozaj nepomôže ani tisíckrát ponúkaná pomocná ruka, od brata, kamaráta... je jedno koho. Treba len chcieť a byť ochotný ju prijať. Keď budeme za všetky svoje problémy viniť len okolitý svet ľahko sa môže stať, že dopadneme ako V. Mortensen v tomto filme. Tiež oceňujem perfektnú hereckú zostavu, ktorá sa v tomto snímku zišla a skvelú hudbu, ktorá často pomohla zdvihnúť vlnu emócií o kúsok vyššie, hlavne pri konci snímku. Môžem len odporučiť. (21.12.2015)

Pennovu režijní prvotinu zdobí velmi solidní herecké výkony Davida Morseho a Viggo Mortensena. Nevyhratelný boj s vlastními démony je díky Mortensenovi velmi uvěřitelný a vnímavý člověk vlastně ani neví, kterému z hlavních hrdinů má "fandit". Očividně to neví ani Penn ( zajímalo by mě , do jaké míry se při psaní scénáře inspiroval sám sebou ), což lze lehce vycítit ze závěru filmu. V malých roličkách přesvědčí především Hooper, jako slizský barman. (07.08.2007)

SEAN PENN, THE INDIAN RUNNER (1991). _____ Nemyslím, že člověk může dosáhnout nějakého poznání, dokud neovládne to, co ho děsí (Georges Bataille). _____ Zběsilá zuřivost, násilí bez hranic, bez špetky milosti, bez projeveného citu. Temně rudé pruhy stříkanců krve 'někoho jiného' na Mortensenově šílené tváři. _____ Jednání bez důvodu. A proto nepochopitelné. Neospravedlnitelné. Odsouzeníhodné. A přece. V té čerstvě prolité teplé krvi na potřísněné tváři ničitele se ozývá něco jiného… Destruktivní smršť, která se ukazuje vně rozumu, můžeme snadno umlčet, vyloučit jako něco, co se nás netýká. Úchylka, vymknutí z řádu. Z řádu, o němž dobře víme, kde má své hranice. Protože dobře víme, co je a kde má své hranice člověk. Člověk buduje vztahy a rodiny, je čestný, nekrade a nezabíjí. Nebo snad zabíjí ‘jen‘ tehdy, kdy chrání svá nezadatelná práva na budování vztahů a rodin. Ve válce proti Vietnamu? Na zasněženém poli u silnice? _____ A co jestli je to ještě trochu jinak? Co jestli nejsme jen rozum? Co jestli kromě rozumu v sobě máme oheň? Spalující oheň, který nás, ač to zní paradoxně, bytostně zavlažuje, a bez jehož vláhy beznadějně zestárneme, 'uschneme na přemíru rozumu'. Oheň živosti. Oheň, který nutně potřebujeme zažehnout, chceme-li se zvednout ze dna, chceme-li se pro něco nadchnout, toužíme-li se utopit ve spalující vášni, bez níž nás zbyde jen půl, vlastně ani to ne. Ten samý oheň, co dokáže na troud sežehnout nás, i cokoli a kohokoli v našem okolí. _____ Sean Penn se ve své režisérské prvotině vykašlal na moralizování. Místo toho dělá něco mnohem důsažnějšího: nechává v osobě 'zlého' bratra (autenticky zběsilý Viggo Mortensen) před námi oheň v nás vyvstat. Dává bezuzdnosti, kterou z dobrých důvodů umlčujeme, tvar a slovo, tedy tělo. Nechává ji na nás promluvit, abychom naslouchali, pohlédli jí do tváře. (21.03.2009)

Režijní debut Seana Penna je příjemný. Pohybuje se ve vodách malého, sympaticky obyčejného dramatu o vztahu dvou bratrů. Viggo Mortensena ani Davida Morseho nikdo v té době neznal. Oba dva odvádí slušné výkony. Pennovi jako režisér dobře zvládá zdánlivě nedůležité detaily příběhu a nedramatické okamžiky, které pomáhají snadno proklouznout do příběhu. Snaha o nápravu problémového bratra je poněkud zjednodušená a zidealizovaná, ale díky sympaťákovi Mortensenovi ( a překvapivému chvályhodnému závěru, který naopak nabírá zcela opačný směr ) nejde o zásadní problém. -- lennyd má pravdu. Tato scéna ( a ve filmu je ještě několik podobných okamžiků, ale kratších ) podbarvená melancholickou písní je jen podbízivě líbivá ( čti rádobydojímající ), ale významuprázdná a ještě k tomu dlouhá. (10.03.2006)