Jana Eyreová

Nejlépe zpracovaný děj ze všech Jane Eyre, které jsem zatím viděl. Abych byl konkrétní, kulisy jsou pro mne úplně uvěřitelné, zřejmě byly velice pečlivě vybrané. Situace nejsou zoufale melodramaticky vyhrocené, ale přirozené -- třeba škola v Lowood není líčena jako Mengeleho koncentrák, ale jako striktní, náročná škola. Poměry mezi lidmi, setkání s Riversovými... velmi přirozené. Ani zápletka s Jamajkou mi nepřipadala v tomto pojetí mimózní. Co se týče herců: Uznávám, že Zelah Clarke sedne do role skoro vším, jen tedy ne věkem, potřebovala by být o nějakých 12 let mladší... a to je fakt hodně. Je skutečně dobrá, ale tohle jsem bohužel neskousl. Timothy Dalton je sice shakespearovský machr, jenže zde jsem se nekoukal na Rochestera, ale na Daltona hrajícího Rochestera. Což mi vadilo více než věk Jane Eyrové. Jsem na vážkách, co si vlastně myslet o celku, zatím u mě asi vede verze z roku 2006. (28.08.2012)

Na této verzi oceňuji zejména snahu o co nejmenší odchýlení od předlohy, ale kniha byla napsána už před dávnou dobou a film je moderní záležitost. Např. scéna, kde je Rochester převlečený za čarodějnici, působí prostě trochu směšně ( a to opravdu nemá). Proto tuto scénu v současnějších adaptacích buď nenajdeme, nebo je pozměněná. Co se týče hlavních hrdinů, Timothy Dalton byl pro tu roli moc vysoký a až moc hezký, Jane na mě zase působila staře ( ale možná je to tím, že mi připomínala mojí učitelku ze střední školy:)).. (11.02.2014)

Chápu sice, že se tahle adaptace líbí těm, kteří nekriticky milují předlohu, protože z ní není vynecháno VŮBEC NIC (sami posuďte, jestli je to spíš klad nebo zápor). Co ale nechápu vůbec, jsou ty nadšené ohlasy na Timothyho Daltona. Coby Rochester totiž tak ukrutně přehrává, že by se měl pro příště řídit Cimrmanovým hereckým desaterem (bod č. 3: Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.). Vím, že i takové desítky let staré televizní inscenace slavných románů mohou mít své kouzlo, ale tahle mě zrovna dvakrát neoslovila. Nemůžu se ubránit srovnání s BBC verzí z roku 1973, která je sice úplně stejně papundeklová a taky tak otrocky věrná, ale díky skvělým představitelům Jany a Rochestera nabízí úplně jiný zážitek. (24.10.2011)

Snad jen s přihlédnutím k roku vzniku dávám aspoň průměrné tříhvězdičkové hodnocení. Takhle inscenace je už přežilá. Příliš se drží nesnesitelně romantické předlohy a doslovně ji přepisuje. Nedává nic navíc a tak scény, které jsou z dnešního úhlu pohledu směšně už v předloze, jsou ve filmu ještě směšnější. "Nenápadný" převlek za starou cikánku v nezáměrné směšnosti vede. Moc tomu nepřidávají ani herecké výkony, když Zelah Clarke se projevuje hlavně štěněcíma očima, a když jde do tuhého, tak ještě přidá na štěněcovitosti. Timothy Dalton by byl asi dobrý na divadle, ale tam měl také tenhle druh herectví nechat a pro film zkusit něco civilnějšího. ____ Kdepak, série už patří do televizní historie, ne do současnosti. /12. 6. 16./ (12.06.2016)

První verze Jany, kterou jsem viděla. Jednoduše mě nadchla bez ohledu na - v porovnání s pozdějšími adaptacemi - poněkud chudší výpravou. Rochester v podání Timothy Daltona je pro mě bezkonkurečně nejlepší, jeho postavu jsem mu zkrátka věřila. Dal postavě sarkasmus i pochopení, chlad a odstup i vášeň a účast, nenávist i lásku a něhu, odvahu i bezmoc, pýchu i pokoru. Jana v podání Zelah Clarke byla pro mě pevnou dívkou, která umí dokonale ovládat své emoce, ale ani jí se to vždy nepodaří a občas napovrch vypluje radost, naděje, ale i odhodlání nenechat sebou manipulovat ať už milovaným pánem anebo Janem Křtitelem. Ani v téhle verzi nechyběla postava ve vedlejší roli, která mě zaujala. A tou byl advokát Briggs v podání Colina Jeavonse. Herec, který umí dokonale "hrát obličejem". Nemusel mluvit, aby člověk poznal, co mu běží v hlavě a jak se jeho antipatie vůči Rochesterovi a jeho vztahu k Janě mění v pochopení a účast. Zkrátka tahle verze se povedla a ne nadarmo se stala legendární. (25.02.2007)