Duše

Ako Frčíme, aj Duša mohla byť udalosť roka a ako Frčíme, aj toto ňou nakoniec nie je. Nie je to zlý film! To vôbec nie. Ale keď uvážime, že to mohol byť film roka, tak o to viac bolí výsledný priemer. Ja v podstate chápem, že je to Disney (resp. Pixar), ale akonáhle by to mohlo vykročiť odvážnou cestou... tak to sklopí uši ako vystrašené šteniatko a zalezie späť do búdy. Obrovská škoda, lebo po vizuálnej stránke je to super, občas dokonca funguje humor (spôsob, akým na konci prešli cez rozum Hogo-Fogu ohľadom ručného počítadla, chytanie odrazu vo výťahu), ale inak gigantické klišé. A nepochopil som, čím zaplatil za taxík. Viem, že useknutý záver bol zámerom, ale osobne by asi vyhovovalo niečo polopatistickejšie. (07.11.2021)

V průběhu sledování mě napadlo, že ty spirituálněji laděné pixarovky typu V hlavě tolik nemusím a třeba konkrétně tu jsem od návštěvy v kině už neměl touhu vidět. A ačkoliv mě Duše vyloženě neohromila, má v sobě tu duši (🙂), jakou třeba mnohé animáky čistě pro děti postrádají a konec mě vyloženě semlel. Něco mi řiká, že s dalším zhlédnutím už půjdu na plný počet a jen doufám, že Pixaru vzhledem k letošním ne úplně přesvědčivým finančním výsledkům právě Soul (jsem zvědav, jaké Disney+ vykáže výsledky) a Frčíme nebude nakázáno více sequelů a budou moct nadále vznikat originály...80% (03.01.2021)

Film, co pohladil na duši. Zvlášť teď, když se nikam nemůže. V kině by to byl ještě jinej level, ale co se dá dělat. Stojí to za to i tak. Tradičně krásná animace, zde ještě v tom světě duší občas připomíná úplně první černobílé animace, fakt nádhera. Ještě to ladění do modra je tak uklidňující, k té spirituální notě se to opravdu hodí. K tomu, aby se člověk naladil na nějakou tu spirituální notu, dost napomáhá i hudba, ta zvláštní kombinace jazzu, relaxační hudby a syntezátorů (občas mi to připomínalo třeba tuhle skladbu) se opravdu povedla, jeden z nejzajímavějších soundtracků posledních let. Jinak pro děti to fakt není, chvílema mi to připomínalo až existenciální drama a bylo to dost depresivní. Jediný slabší okamžik přišel, když se Joe a 22 dostali na Zemi a 22 se musel/a sžít s Joeovým tělem, tam jsem se chvíli bála, že to sklouzne k trapným vtipům a kouzlo se vytratí, naštěstí to byla jen chvilka. 9/10 (28.01.2021)

Konečně jsem se dostal k této nové Pixarovce. Ze začátku to vypadá podobně jako V hlavě, ale nakonec je to úplně jiné. Určitě mi to přijde jako nejdospělejší Pixarovka, pro děti to podle mě moc není. Opět je tu neskutečná hra s grafikou, kdy pendlujeme mezi říší duší a naší Zemí a mezi postavičkami z různých rozměrů. Dost se tu klade důraz na hudbu. Jazzový klavírista Joe nečekaně zemře těsně před koncertem svého života. Protože to ale nechce vzdát, dostane do tzv. Přípravky, kde se duším určují jejich vlastnosti. Tam dostane na starost jednu z nich. Naskytne se mu možnost dostat se zpět mezi živé a on ji využije. Věci ale nedopadnou podle jeho představ a on se musí dostat z této složité situace a stihnout onen koncert. Nakonec ale konečně přijde na to, co je smyslem jeho života. "Já jazzuju." (11.04.2021)

Picassovští Jerry a Terry mě ohromně zaujali, nečekaný pixar-majstrštyk, který bych i v jinak překrásné animaci nečekala. Tohle není pohádka pro děti a obávám se, že ani pro řadu pragmatických dospělých. Často tady spíláme, že je animák příliš infantilní, však většinou jsem z těch, kterým takové pojetí nevadí. Má to být pro děti, tedy v klidu. Soul ale není pro děti. Hodně zjednodušeně bych filosofickou atmosféru přirovnala k čemusi ne příliš vzdálenému Exupérymu, přičemž celé jiné…, zkrátka dítě z toho chytré nebude. Já byla spokojená, se zájmem jsem čekala, co z toho vypadne. Možná i proto, že mám ráda jazz, černošský jazz, že jsem přesvědčená, že k ryzímu jazzu černoši patří a navíc, taky mám sny, plním si je a sleduji, kolik lidí se ve svých životech hledá. Tohle mi sedlo. Přestože jsem otrávená povinným obsazováním herců tmavé pleti do rolí historických, kdy nevidím jediný důvod, proč by v Bídnících musel hrát Javerta herec tmavé pleti nebo proč by to na dvoře Kateřiny Veliké muselo vypadat jako na autobusové zastávce v Senegalu, tady jsem spokojená. Takto má vypadat film, kde se realizují Afroameričané. Pasáže s kocourem mě moc nebavily, zbytečně film prodloužily, záměr je jasný, ale za tohle srazím, ovšem jinak moc pěkná záležitost. Ráda se na Duši mrknu opakovaně. Nevím, co je na tom pravdy, ale prosáklo ke mně, cosi kolem dabingu, jakože někde se snad trvá na černoších.. Nemáme. Tedy něco málo máme, ale nejsem si jistá, jestli by to Rey dal, aniž by to znělo, jako večerní zprávy pro lopaty a Dominik má svých aktivit taky dost, takže nevím. Navíc mi tento ultimativní požadavek přijde spíš jako totálně ustřelený… Už se těším, jak to vyřeší Japonsko. (29.01.2021)