Režie:
Daria KashcheevaScénář:
Daria KashcheevaKamera:
Daria KashcheevaHudba:
Petr VrbaObsahy(1)
V potemnělém nemocničním pokoji leží na lůžku starý muž a nehnutě pozoruje svou dceru stojící nad ním. Tento intimní okamžik naruší zvuk rozbitého skla, do něhož narazil malý ptáček. Když jej dcera drží v dlani, vybaví si nepříjemnou vzpomínku z dětství se svým otcem, od kterého se jí celý život nedostávalo pochopení ani lásky. Teď se už před ním není schopna nijak otevřít a sdílet s ním své pocity, i když ví, že to jsou možná jejich poslední společné chvíle… Krátkometrážní loutkový film studentky FAMU Darii Kashcheevy Dcera se dočkal mnoha ocenění – např. Ceny české filmové kritiky, Českého lva za nejlepší studentský film, Ceny poroty pro krátkometrážní film za nejlepší animaci na festivalu Sundace, studentského Oscara nebo i samotné nominace na Oscara za krátkometrážní animovaný film. Bezeslovnou etudu režisérka obohacuje o unikátní snímání za pomocí napodobení chování ruční kamery s typickými švenky, chvěním a zaostřováním, čímž do svého díla vnáší nevídanou dynamiku, syrovost a autenticitu, zpravidla tolik nevídanou v loutkových filmech. Režisérka film věnovala matce a otci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (36)
Tohle je opravdu profesionálně odvedená práce. Greengrassovská těkavá kamera, perfektní střih, skvělá zvuková stopa a spousta emocí. Fascinující je hlavně to, že se příběh nevysloveně (v tomto případě doslova) točí okolo figury někoho, kdo se v něm vůbec neobjeví. (Patrně zemřelá) matka je lakunou, která je zdrojem veškeré tenze. Alespoň tak si já její nepřítomnost a konflikt mezi otcem a dcerou interpretuju. ()
Všechen ten hluk okolo Dcery mě nechával relativně chladným, protože loutkám v tuzemském podání moc nevěřím - vybaví se mi vždycky primárně Klimtova odhodlaná sterilita a všechny její deriváty. Kashcheeva ale, a vlastně díky jen pár důsledně rozvinutým nápadům, především kameře, dosahuje silného výsledku, který působí živě a úderně. ()
Pokud se o pověst českého filmu v zahraničí musí starat kupříkladu slovinský režisér či právě v tomto případě tádžická filmařka, je to docela špatná (a smutná) vizitka pro domácí tvůrce…na druhou stranu ale také výtečná (a podle všeho i zcela zasloužená) reklama pro pražskou FAMU. Daria Kashcheeva mě navzdory všeobecně výbornému přijetí (které jsem bral raději s velkou rezervou) velmi mile překvapila. Nečekal jsem, že by mohla natočit až tak kvalitní studentský, krátkometrážní animák. Sebejistý, perfektně technicky zpracovaný (kamera, střih, zvuk hudba, samotná „živost“ animace…vše na vysoké úrovni), a přitom nijak ošizený na příběhu či emocích (film je smutný a dojemný, ale zde pouze v tom kladném slova smyslu). A skoro až odvážná absence jakéhokoliv mluveného slova v tomto případě vůbec nevadí, možná je dokonce ku prospěchu věci. Vytkl bych jedině zbytečně dlouhý poslední záběr, ovšem jinak obrovská spokojenost, a po opakovaných projekcích (jimiž účinek Dcery neslábne, ale sílí) dávám zasloužených 5*. ()
Provedení je perfektní, svrchovaný autorský rukopis, který proniká všemi složkami díla (autorka se propsala jak do podoby loutek, tak do jejich animace a sama je i snímala; zvlášť ty pohyby očí, jimiž postavy vyjadřují úzkost, váhavost, zklamání, očekávání ad. jsou fascinující, stejně jako formálně a strukturně hrubé, přesto neskutečně emočně jemné a dojemné je ztvárnění obličeje i rukou, obzvlášť v kontrastu k jemnému zachycení struktury látky aktovky, džínoviny a švů oblečení atd.; a pak ta nervní kamera, snímání zezadu, odcházení a utíkání od kamery, fascinující vystižení jak stavů mysli postav, včetně propadů a paniky, tak zkoumavého utkvívání kamery, která k nim proniká), téma silné a bytostně známé každému, kdo přirozeně touží po přijetí, napojeném vnímání a úlevném sdílení, po společném překonávání pocitu izolovanosti, nota bene u vlastního rodiče, a vyjádření emocí přiléhavé a věrohodné. Snad jen ta metafora s ptáčkem vylétajícím z dlaní je příliš otřepaná. Některé symboly (jak to vystihl Eco: růže je růže je růže) by se prostě užívat neměly, a zvlášť ne jako uzavření příběhu. *** Obzvlášť silně a jako součást příběhu i jako klíč k porozumění tomu, co znamenal, pak vyzní i prosté věnování, zvláště ten druhý řádek, který se objeví o nezbytnou vteřinu posečkání později. *~ ()
Národní hrdost stranou — Dcera by se mi hodně líbila, i kdyby pocházela z Čukotky. Jsem rád, že tento snímek bude reprezentovat Českou republiku — je intimní, silný, dojemný, nápaditý, přitom velmi náročný na výrobu. Loutky ve spojení s ruční kamerou se nevidí často — už tohle je hodně plusových bodů pro Dceru. [Oscary 2019] ()
Galerie (9)
Photo © Film Servis Festival Karlovy Vary
Zajímavosti (7)
- Výroba filmu trvala asi rok a půl. (ČSFD)
- Kashcheeva zvolila pro svůj film unikátní výtvarnou formu, kdy pomocí pohyblivé ruční kamery, což je u loutkového filmu velmi komplikovaná realizace, docílila velmi realistických záběrů. [Zdroj: Novinky.cz] (Duoscop)
- Daria Kashcheeva čtyři měsíce vyráběla kulisy a loutky pro film. (ČSFD)
Reklama