Špatná výchova

Dávám 4,5* a viditelně menší hodnocení hlavně proto, že v rámci zatím mnou viděné Pedrovy tvorby mě tohle dílko zaujalo nejméně (přesto ale dost :-)). Tradičně zvláštní svět plný homosexuálů, transvestitů a podobných lidí, výrazná vizuální stylizace, nevšední příběh (lehce skandální vůči církvi) podaný naprosto uvěřitelně, plný nečekaných odhalení a skvělí herci (zejména můj oblíbený Gael García Bernal) řadí tenhle film Pedra Almodóvara opět mezi první ligu. (24.07.2006)

Je opravdu těžké napsat na tento film rozumný komentář. Zdá se být neoddiskutovatelné, že po předchozích Almodóvarových filmech je to trochu zklamání. Nikdo ale nemá pořádné vysvětlení, proč to tak je. Nejsem si jistá, že mám filmu po formální stránce, co vytknout. Nápady nechybí, kamera je také bezvadná. Možná příběch je trochu jednoduchý, pokud si odmyslíme narativní zdobnost spočívající ve vícevrstevném vyprávění. Za asi největší chybu považuji určitou nevyváženost mezi dvěma půlemi filmu. Emocionální vrchol filmu pro mě přišel už ve druhé čtvrtině. Důležitější je ale pocit, že tentokrát to prostě nefunguje. Dohromady působí film jaksi odtažitě. A to je rozhodně vada u režiséra, jenž tvrdí, že filmy "natáčí s vášní." Něco tu chybí nejen ve srovnání s filmy "Vše o mé matce" nebo "Mluv s ní", ale také ve srovnání se ztřeštěnými komediemi osmdesátých a devadesátých let. Pro Almodóvara už asi není cesta zpátky k třeskuté bujarostí a okázalé povrchnosti. Tento film se však na druhou stranu nedokázal ani ponořit do nedozírných hloubek a ulpěl na mělčině. Snad je to tím, že je téma pro režiséra tak osobní, že se osobní výpovědi v tomto případě vlastně podvědomě vyhýbá. (12.11.2004)

Klasický Almodóvar, v klasických barvách a v klasických situacích. Co ovšem přidal, aby to nebyla taková jeho klasika, je kriminální zápletka. A mně se docela líbila. O něco méně mě zaujal snímek jako celek, nemám z něj dojem, že by patřil mezi ty mistrovo lepší kousky. Možná prostě proto, že dilema ve formě transsexuality už se táhne každým jeho snímek, někde prostě o něco hůř, jako například tady. Co si jsem si ovšem užila, je mistrovo překrývání děje. Tohle mu jde. (19.12.2011)

Tohle bylo moje první setkání s dílem Pedro Almádovara. A moc nadšený z něj nejsem. Formálně slušně zvládnutý film. Vše do sebe zapadá bez vyjímek. Všechno je líbivé. Ale vůbec jsem se nedokázal vžít do pocitů hlavních představitelů. Ani trochu mě nezajímalo co se s nimi děje. Prostě mě to celé nechytlo za srdce. (01.01.2007)

Ideální zářez do setlistu kinovečera pro Sbor amerických patriotů, případně Árijskou stranu za národní svědomí. Nicméně konečně můžu u svého čtvrtého Almodovara říct, že moje nelibost k jeho tvorbě není způsobena jen subjektivně jeho výběrem témat, který se pořád opakujou a pravůbec mě nezajímaj. On je náš Pedro i dost neschopný režisér, víme? Třeba jeho schopnosti střihu odpovídají mým dílům ze základní školy na poli háčkování na hodinách pracovní výchovy, tedy jde vidět, že chce strašně, aby se mu to povedlo alespoň na trojku, ale nedá se svítit, je to dřevo. A kamera se zase snaží. Tuhle třeba vykouzlí mizanscénou působivý záběr a nechá ho tak dlouho před očima, aby si všichni uvědomili, jak se s tim kameraman sral. Nicméně v narativním hledisku to nemá jakýkoli význam. Takový akvárko bez rybičky. A onen dobrý scénář? Jakože na konci přijde satan ex machina a ve dvacetiminutovém dialogu nám to Clarissa vysvětlí? Viděli jste v poslední době třeba Ramba? (20.01.2013)