Ztraceno v překladu

(1001) Sakra, Scarlett vůbec nezní jako Scarlett. No ale jestli jí během natáčení bylo fakt 17, tak se není čemu divit. Nicméně. Mám ráda Scarlett, mám ráda Billa, mám ráda filmy, kde se nic neděje, a mám ráda filmy o nenaplněné lásce, ale mezi mnou a Ztraceno v překladu nějak nedošlo ke kontaktu. Možná nemám ráda Sofii Coppolu. (29.12.2018)

Žánrově těžko zařaditelný film. Trochu mi připomněl Strach a chvění, nejen svým námětem, ale i atmosférou - také jsem se skoro po celý film usmíval. Bill Murray má po deseti letech konečně roli, ve které mohl ukázat své kvality. Scarlett Johansson je podobně zasněná a elegantní jako v Muži který nebyl. A režisérka je zřejmě po tátovi:) (27.01.2004)

Tak tohle je dost osobní. S každým dalším zhlédnutím mám film radši a na konci jsem pořád stejně dojatý (ne-li víc než při předchozím promítání). Potencionální divák by se měl připravit nato, že snímek nikam neutíká, vše v něm má svůj čas. Není to žádné ukecané komorní drama, hodně toho Sofia říká obrazy, hudbou, ale i tichem ve správné chvíli. Každopádně role Boba i Charlotte jsou napsány jejich představitelům přímo na tělo, zvláště Billovi. Jinak je tenhle film hodně o pocitech, ale nechybí zde ani decentní humor. Podstatnou část tvoří také závěr, který mě osobně, jak už jsem poznamenal, neustále dojímá (ikdyž je takřka bezeslov, každý divák docela přesně vycítí, co si ti 2 "říkají"). Nebudu moc originální, ale označení "milý film" snímek velice dobře vystihuje a mně nezbývá než ho všem vřele doporučit. (16.12.2007)

Nalezeno v krasosmutnění. Žádný jiný film se nemohl více trefit do mého současného psychického rozpoložení, s žádnými jinými filmovými postavami jsem nemohl soucítit tak dokonale jako s Bobem a Charlotte. Nelze vytknou zhola nic. Vše je perfektní. Japonsko, Bill Murray, Scarlett Johansson, křehkost, odloučení, sblížení, smutek, radost, nostalgie, cit, přirozenost, zadumanost, čistota, hloubka, mnohoznačnost, umění... OPRAVDOVÝ filmový briliant, esence filmové poezie, pohlazení po duši. (05.03.2009)

Strašně milý a nenucený film o platonickém zamilování se, který by snad ani nešlo napsat a zrežírovat, nemít podobnou zkušenost zažitou. Harmonicky plynulý, bez jediného klišé romantického žánru, s netypickou a přesto příjemně sehranou dvojicí, úpřimnými dialogy a minimalistickým uzavřením se silnějším emocionálním dopadem než nabízí velké romantické klasiky. “The more you know who you are and what you want, the less you let things upset you”. (04.06.2021)