Polojasno

Velmi obtížně hodnotitelný ,,hraný dokument", jak už to u podobných snímků založených na konspiračních teoriích bývá. Televizní rekonstrukce vždy nutně zaváním přepisováním minulosti či dokonce tvořením zcela umělé historické reality, čehož je Polojasno zcela jasnou ukázkou. Kdo ví, jak to tehdy bylo, každopádně Filip Renč konečně natočil film, který má (chce se mi napsat jakékoliv jiné než komerční) ambice. Z celého snímku je hodně cítit, že Renč má k tématu silně osobní přístup a že je v popisované tematice osobně a citově zaangažován, odtud zřejmě pramení volba vysoce expresivních výrazových prostředků, rychlých nájezdů kamery, neurotického střihu, dramatizace až na hranice únosnosti, silně neurotizujících záběrů průmyslové kamery atd. Skvěle se podařilo zachytit strnulost mocenských struktur, jejich úpornou snahu zbavit se veškeré morální i faktické zodpovědnosti, fascinaci mocí i některé jednotlivé figury (zejména generál Lorenc a plukovník Václava Postráneckého jsou děsivá monstra). Přesně tenhle druh ,,bolavých" filmů nám chybí k proklamovanému vyrovnání se se svou minulostí... (16.11.2009)

Zajímavý pohled na těsné události po 17. listopadu, odehrávající se v rozmezí asi tří měsíců. Filip Renč snímek natočil jako hraný dokument obsahující i původní materiály, které se mezi sebou nenásilně propojují. Škoda některých dramatizujících scén zavánějících až patosem a samoúčelností a nepříliš zvládnuté role studentů, kteří vedou hlavní vyšetřování v parlamentní komisi. Co mě ale dostalo byla hudba, celou dobu jsem si říkal, kdo tohle dělal a ejhle - můj velký oblíbenec Vladimír Godár. Krásná práce! (16.11.2019)

Nechytil jsem to od začátku, proto jsem taky nevěděl, že to má pod palcem Filip Renč. Musím říct, že se mi velice líbil způsob, jakým je to natočené. Občas zachází do extrému (snímací kamery), ale povětšinou se mi jeho nápady líbí. Trošku sice pokulhává titulní hrdina, ale všechno zachraňují role vedlejší. Především, když se v pozadí pohybuje Josef Vinklář a popíjí kafe, máte dobrý pocit, že to tam někdo suverénně jistí. Nejen on, ale i Táňa Vilhelmová, (dokonce) Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký, jehož závěrečná scéna byla natočená prostě úžasně. Dávám 80% a doufám, že si to jednou od začátku do konce v klidu pustím znovu. (17.11.2008)

Hm, tak i Renč chytl filipa a se zatemělým mezimozkem dělá si jasno. Hotová komisní filipika! Škoda jen, že z toho (závažného a dodnes(!) plného nejasností!) tématu udělal debilní panoptikum, manipulativní frašku a plytkou šaškárnu... Nebo to měla být komedie??? %-o . . . A komu to slouží Filipe? A komu teď sloužíš? Proč jsi takový sráč? . . . Polosračka? Ne soudruzi, sračka! - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vzniku v poločasech, hodnocení 20.12.2011 při repete na >nejasné jebničce< 337., zhnusený komentář zde jako osmnáctý - 20.12.2011) (20.12.2011)

Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. (20.11.2004)