Zešílet

Vedel som, že Piussi má kvalitné dokumenty, ale že príde s takto nečakane kvalitným hraným filmom, to by som teda nepovedal. Príbeh, ktorý verne a s dostatočným nadhľadom rozpráva o pohnutých medziľudských a susedských vzťahoch a vyberá na to ozaj až dystopicky vyzerajúce lokácie. Proste filmové prekvapenie, ktoré len tak nečakáte. 75 % (26.02.2024)

Zošalieť sa dá z mnohých vecí. Napríklad keď od septembra už po 1358. krát počujete "Vánoce, Vánoce přicházejí" a oni to kurva púšťajú aj 26.12. Alebo keď ste na konci roka 2023 fanúšikom Chelsea, to tiež na mentálnom pohodlí nepridá. Alebo potom tento prípad platný na celý rok a život: mať magorov za susedov. Panelákové bývanie je proste mnohokrát na hlavu, susedov si nevyberáš a ak ti niekto núka podozrivo nízku cenu, maj sa na pozore. Film, od ktorého netreba čakať koniec, pretože ide o špirálu, ktorá konca zvyčajne nemá, pretože namiesto tolerancie a vzájomnému rešpektu je to nekonečný boj o to, kto komu vnúti svoj spôsob života. (26.12.2023)

Nenápadný covidový příběh o mezilidských vztazích nepřichází s velkými zločiny ani politickými kauzami, kterým se Piussi dlouhodobě věnuje ve svých dokumentech. Přesto má s nimi její první hraná režie mnoho společného. Civilní i sžíravě autentický portrét občanského soužití, jakási syrovější varianta Vlastníků, vyobrazuje atmosféru doby deformované nejistotou, neustálou přítomností rušivých vlivů, frustrující nefunkčností institucí a normalizovaného chování vyšinutých jedinců. (24.11.2023)

Mám rád realistické příběhy ze života podané dokumentaristickou formou a Slováci to umějí. U tohoto filmu mi ale chyběl silnější příběh. To, že jedné ženské hrabe z jejích pošahaných sousedek, mi připadá na celovečerní film málo, i když narušené sousedské vztahy jsou mnohdy skutečně problém. A zbytečné mi přišlo zasazení příběhu do doby covidového lockdownu, když to pro děj nemá prakticky žádný význam. (15.03.2024)

Na tomhle filmu se mi hrozně líbí jeho drzost - ať už formální, nebo ta vtělená do hlavní hrdinky. Její příběh je ambivalentní, v jistém smyslu průměrný, leč velmi bohatý na pixely. Je jich tam tolik, až se chvílemi fakt díváte víc na svět před kinem než na svět v promítačce. Ale zároveň nejde o pedantský pseudodokument, který by vlastně z povinnosti nudil, mazal scénář a zříkal se všech dokumentaristicky neproveditelných scén. Je to dokument, hrané drama a alegorie v jednom. A ačkoli se jmenuje Zešílet, spíše říká Přese všechno nezešílet. Jak nezešílet a nevynulovat své ambice ve světě, v němž se člověk často má chuť stáhnout. Vlastně taková Běžná selhání, akorát katastroficky zvnitřnělá a dovedená ne k opětovnému budování tichých míst, ale k tomu making trouble. "Teď budete žít můj život." Protože žít vždycky znamená i trochu frajeřit (23.04.2023)