Candyman

..........řeknou o mě, že jsem prolil krev. A k čemu je krev, když ne k prolévání ?.......... Konečně jsem se dostal k trilogii Candyman. Sehnal jsem je všechny v jedné kolekci a už se docela těším na příběh o chlápkovi, co má místo pravé ruky hák. Nikdy jsem ty filmy neviděl, tak právě teď začínám. CITÁT - Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Ca.......... Jeho pindík našli v záchodě a to se nedá spravit. Lepší být mrtvej než bez piňdíka. Je to vykuk ten Candyman, takhle si zahrávat z lidským osudem. Z příběhu odehrávajícího se v chudinské černošské čtvrti jasně vyplývá, že Candyman ( Tony Todd ) je černoch. Tento příběh má docela pěkný hudební doprovod ( Philip Glass ) Ponurý a krvavý až do samého konce. CITÁT - Z hákem místo ruky, rozpářu ti břicho.....přišel jsem si pro tebe.......... Ve filmu si zahráli - ..........Virginia Madsen jako HELEN LYLE a ..........Xander Berkeley jako TREVOR LYLE. Film má docela slušný konec. CITÁT - Helen, Helen, Helen, Helen, He.......... (24.04.2011)

výborný horor. zbožňujem urban legends (dokonca aj ako predmet štúdia), preto ma námet dostal ihneď, temný a satanský tony todd ako candyman a naondulovaná a provokatérsky hanblivá virginia madsen a úžasná atmosféra - posprejované projects, kde sa bojíte vliezť, pretože scenárista a režisér rose vám okolo toho vybudoval slušnú paranoiu ešte predtým, než nás tam sugestívnou pomalou kamerou z vtáčej perspektívy za znenia geniálnej glassovej muziky vovedie, náznakmi a brutálnymi skokmi a poctivým hrorovým remeslom budované psycho a skvelý, och skvelý záver! môj osobný malý kult! (22.08.2011)

Špinavá atmosféra americkej Petržalky kdesi v Chicagu či New Orleans je natoľko odporná (navyše doplnená 90s grungeovým pachom), že dostatočne znechucuje celý film. Príliš pozvoľné, príliš komorné, málo magické. Clive Barker nie je moja šálka kávy, jeho fascinácia násilím ma necháva chladným. No ak by celý film vyzeral ako posledná scéna, nebol by som proti. Ale musím oceniť nádhernú hudbu! (27.11.2010)

Dost doslovně pojatá nietzsechovská teze o zírání do propasti, která má schopnosti stát se tím, o čem vypráví. Ale třeba se pletu a vy byste po dokoukání do toho zrcadla pětkrát Candyman řekli. Tenhle film tristně zapadl do kategorie pozdně osmdesátkových slasherů a trochu si za to může sám v momentech, kdy si není schopnej odpustit jednoduché variování klasických lekaček, jakkoli brutalita posouvá film lehce za hranici obvyklého slasherového pohodlí. Zaslouží si však daleko vyšší pozici, protože nejde o nic menšího než obecný popis mýtu, jeho geneze, univerzálnosti, naší schopnosti se do něj projektovat a hlavně jeho neuchopitelnosti v důsledku nedůvěryhodnosti veškerých jeho zdrojů. Mýtus je zde něco nepříjemně abstraktního, co však působí ještě nepříjemnější, zato dost konkrétní bolest a smrt. A Candyman je mýtus obzvláště vypečený, protože zatímco ačkoli jako každý jiný je vděčný za svoji existenci lidem, kteří v něj věří, tak s těmi, kteří se mu vysmívají zamete tak, že si opráší pověst zase na pár dlouhých let. Zkuste se téhle neprůstřelné klauzuli vyhnout.____Každopádně pokud tu noc, kdy jste viděli Candymana, vás probudí zvuk, který zní jako zaklepání na dveře, vy bydlíte sami v malém bytě uprostřed města, začne se vám chtít na záchod, který laškovný architekt navrhl přesně zády k zrcadlu, ke kterému se musíte chtě nechtě otočit a když to všechno zmáknete, vracíte se do místnosti, kde jste automaticky dříve nechali přehozený kabát přes opěradlo vysoké židle... no můžete se rovnou přichystat na to, že se s ranním úsvitem seznámíte osobně. Kamarád říkal... (01.06.2020)

Meta horor na téma městských legend, který se sám stal městskou legendou. Stejně jako ve svém úchvatném debutu, přízračném filmu o dospívání "Paperhouse", propojuje režisér Bernard Rose světy reality a fikce pohlcující atmosférou. Ovšem v zájmu provázanosti obou sfér zde není žádná jasná hranice mezi nimi. "Candyman" je jedním z nejlepších hororů nejen devadesátých let proto, že se zcela vymyká obvyklé žánrové produkci, což je dílem právě Roseho svrchovaně koncepčního zpracování. Režisér a scenárista v jedné osobě zásadně rozvíjí původní ideu Barkerovy povídky a dává nám nahlédnout zvenčí na střípky spletitého světa, které spolu s hlavní hrdinkou napjatě probádáváme, až náhle zjistíme, že nás Candyman pohltil a zcela si podmanil. Bravurní gradace vyprávění a stylově precizní sugesce rozklížené reality za pomoci souhry kamery, výpravy a hudby dává dohromady horor, který ačkoli bývá řazen po bok klasických řezníků hororu jako Freddyho Krugera, má mnohem blíže spíš k podobně singulárním a mimoběžným fenoménům jako je "Jakubův žebřík". Oproti němu je Roseho výtvor dokonce stylově nuancovanější právě ve svém balancování na hraně reality a díky tomu také ambivalentnější, ačkoli současně zůstává žánrově ukotvenější a v souladu se svým tématem přízemnější, nebo lépe řečeno v tom dobrém slova smyslu lidovější. Prostě městská legenda, které se nejprve smějeme, myslíme si, že si ji můžeme přivlastnit a analyzovat, jenže pak náhle zjistíme, že se bojíme jít sami na záchod a vyhýbáme se pohledu do zrcadla. (31.05.2020)